Psychotic - 7. part

Ohhhh... sakra lidi co jsem to udělala :D. 

Já tam vážně dala fisting ಠ‿ಠ .... no okay :D. Omlouvám se za takovou pauzu, ale nějak se mi nechtělo pokračovat, až teď jsem si otevřela Word a dala se do toho... no a vidíte, jak to dopadlo? :D Si tady samomluvím a nakonec si to stejně nikdo nepřečte.. :D. No nevadí, jestli tady někdo je, tak snad se bude bude líbit... 

S pozdravem Anne (která se už nejspíš ze všeho dočista zbláznila :D) ⊂(◉‿◉)つ

Potichu nakračuje, krůček po krůčku, chodbou se rozléhá jen zvuk aut projíždějících venku. Je hluboká noc, všichni do jednoho v téhle budově spí, jen on ne. Nikdo neví, že se dostal ven ze svého pokoje. A přesně tak to má podle něj být. Bylo snadné se odtamtud dostat, zvlášť když k němu po večeři poslali začínající sestřičku, kterou jeho nahota vyvedla z míry tak, že zapomněla jeho pokoj zamknout, jak jí bylo původně nařízeno.

Pod slabým světlem pocházejícím z pouliční lampy si prohlíží čísla pokojů jedno po druhém a přemýšlí, jaké číslo bude dnes jeho šťastné… 5, 24 nebo třeba 37? Bříšky prstů zaujatě přejede po dvojčíslí, které ho v tu chvíli zaujme. Bude to 32.

Oběť si vybral pouze podle čísla, ale kdo se za ním skrývá? Líbí se mu ten pocit tajemnosti a nejistoty, je to, jako by si koupil stírací los.

Do ruky uchopí kliku a opatrně otevře dveře. Vklouzne dovnitř a hned se snaží zorientovat v pokoji, lépe řečeno se snaží najít postel. To ani není těžké - je umístěná vedle okna, leží na ní jakýsi blonďatý chlapec, na jehož tvář dopadá slabé měsíční světlo. Vlastně vypadá jako spící andílek.

Louise od něj dělí jen pár kroků, které s radostí překoná a sám pro sebe se usměje. Vybral si dobře. Lehce se vyhoupne k mladíkovi a položí se vedle něj, šikovně se mu vkrade pod peřinu. Když se spáč neprobouzí, opatrně si ho přitáhne blíž a pomaloučku ho začne probouzet lehkými doteky a občasnými polibky na tvář.

Chlapec se několikrát zavrtí, asi jak ho Louisovo strniště škrábe na tváři, po delší době se snaží i otočit, ale to mu starší muž nedovolí. Blonďáček nejdříve nespokojeně zamručí, ale hned na to se začne probouzet. Jakmile mu dojde, že není sám, srdce se mu roztluče jako splašené, stažené hrdlo mu nedovolí vydat ani hlásku, zděsí se tak, že se nedokáže ani hnout.

Chtěl by křičet, chtěl by se cizinci vytrhnout z objetí, ale tělo mu úplně vypovědělo službu.

„Hej, nemusíš se mě bát,“ usmál se Louis přímo u jeho ucha. Jeho hlas zněl tak hezky, až si blonďáček nebyl jistý, zda se bát, nebo ne. „Bojíš se mě?“ zlehka prohrábne chlapcovy vlasy a následně ho do nich políbí.

„N-nevím, kdo jsi-i,“ špitne tiše chlapec.

„Na tom nezáleží. Neměj strach, nechci ti ublížit. Oběma se nám to bude líbit,“ rukou zabloudí k chlapcově rozkroku a stiskne ho ve své dlani. „Stačí se trochu uvolnit a bude to dobré,“ odkryje peřinu, pod kterou oba leží a zmateného chlapce převalí na záda. Ten strach v překrásných modravých očích, nevyřčená slova strachu… miluje to. Vyhoupne se nad něj a rukama mu vjede pod tričko, což je kromě boxerek jediné, co má na sobě.

„Ale já-„ hlesne tiše, nedokáže však větu dokončit.

„Ššš,“ hnědovlasý mu zastrčí neposedný pramínek vlasů za ucho, ten se ale stejně vrátí na své původní místo. „Jak se jmenuješ?“ upřeně se mu dívá do očí.

„Ni-niall,“ zašeptá a ztěžka polkne.

„Niall,“ zopakuje si pro sebe brunet. „Dobře, tak nezapomeň, co jsem ti říkal. Jen se uvolni a bude to dobré,“ přetahujíc mu tričko přes hlavu, začne chlapci zasypávat bříško polibky, sleduje přitom, jak nepravidelně se mu zvedá hruď. Ví, že je tak vyšokovaný, že se nebude ani bránit, možná snad nakonec i podlehne. Oděv shodí z postele, s polibky se postupně přesune až na Niallovo hruď, přitom mu volnou rukou vklouzne pod spodní prádlo a přitom poslouchá, jak chlapec několikrát krátce zalapá po dechu. Je to skoro podivuhodné, jak se blonďáček poddává, všechny jeho předchozí oběti se hlasitě bránily. Ne, že by se mu to tak nelíbilo, ale když se mu teď někdo téměř sám nabízí, také to není špatné.

Prstem přejede přes špičku chlapcova penisu, a zatímco tvoří několik fialových znamének na jeho hrudi a krku, začne ho uspokojovat rukou.

„Líbí se ti to?“ vydechne, a když chlapec mlčky přikývne, se spokojeným výrazem na tváři na chvíli přeruší činnost a sám se svlékne. Rty se přitiskne na blonďákovy a poprvé do nich proklouzne jazykem, rukou svlékajíc chlapci poslední kousek oděvu.

Niallovi z úst unikne hlasitý sten, začíná být uvolněný a rukama začne skenovat Louisovo tělo. Klínem začne nedočkavě narážet na ten Louisův, lehce zakloní hlavu pod návalem slasti, kterou si tak způsobuje.

Starší chlapec se chopí šance, odtáhne se od druhého, silnými pažemi zvedne jeho nohy do vzduchu a tváří se přiblíží k jeho zadečku. Jazykem jen zlehka podráždí jeho vstup, reakce se mu podle očekávání dostane ihned – chlapec se prohne v zádech, snaží se přirazit proti Louisovi, toužíc po dalším doteku.

„Tak na co čekáš,“ zakňourá v naději, že už se konečně bude něco dít. Hnědovlásek na nic nečeká, pustí tedy jeho nohy, vyhoupne se pro ještě jeden polibek a poručí blonďákovi, aby si klekl na všechny čtyři. Když tak mladší učiní, pořádně si nasliní prsty a vnikne do něj nejprve jedním.

Chce chlapce donutit, aby o to prosil, aby škemral. Začne prst různě ohýbat, a když narazí na jeho prostatu, přidá druhý prst. Záměrně se vyhýbá chlapcově citlivému místu, prsty od sebe jen roztahuje, druhou rukou začne přejíždět po svém penisu, několikrát během toho políbí chlapcovu mléčnou kůži na zádech.

Blonďáček se pod ním svíjí, kňučí, sténá, ale stále ne tak, jak si to starší představuje. Louis tedy několikrát znovu zavadí o jeho prostatu a zapojí do hry i třetí prst.

„Sakra, víc, prosím… ahhh!“ několikrát přirazí proti Louisovým prstům, snažíc se dostat víc.

„Co když přidám další dva?“ zeptá se a začne prsty pohybovat mnohem rychleji než předtím.

„JO! Jo-oh,“ zakřičí, jeho slova naštěstí částečně dusí polštář. Louis do Nialla vnikne naráz dalšími dvěma prsty, snaží se přirážet hlouběji a on ho za to odměňuje dokonalými steny. Po chvíli ruku semkne do pěsti a zrychlí svoje pohyby, do chlapcova těla vniká každým přírazem o trochu dál, a když si všimne, že se začal sám uspokojovat, pěst z něj vytáhne.

Niall nespokojeně zakňučí, cítí se být moc prázdný. Když Louis jeho ruku odstrčí, zakňučí znovu, tentokrát mnohem naléhavěji.

Louis vezme pevně do rukou chlapcovy boky a nemilosrdně do něj celý přirazí. Není potřeba nechávat ho si na něj zvyknout, začne se v něm okamžitě pohybovat a spokojeně se usměje, když pod ním Niall opakovaně sténá a stará postel začne pod jejich těly vrzat. Miluje ten zvuk, navíc když se spojí s rytmickým pleskáním, jak Niallovy půlky naráží do jeho stehen a dokonalými melodickými zvuky, které přitom oba dělají.

Netrvá to ale ani pět minut a on svým spermatem naplní blonďákovo tělo, což dovede k vrcholu i jeho, oba se zmoženě sesypou na postel, snažíc se chytit ztracený dech.

„Tohle jsem potřeboval,“ vydechne po chvíli Niall a přikryje oba dekou.

„Budeš si to chtít zopakovat?“