Psychotic - 8. part

Ahoojky :). V prvé řadě chci poděkovat za každé přečtení, za hodnocení a komentář ^◕‿◕^.

Upřímně jsem to nečekala, oproti ostatním dílům byl předchozí úspěšnější :)).

Jsem hrozná, zase jsem dlouho nenapsala další díl a dnešní je hodně, hodně, hodně krátký a o ničem, pardon :(. Ale mám hotovou půlku dalšího, kde už se něco dít bude, tak bych se ho pokusila dopsat a třeba do zítřejšího večera přidat, dobře? :) Bohužel to nemůžu spojit do jednoho, protože budu přeskakovat v čase a nesedělo by to :). Takže ještě jednou díky a (snad) zítra, papa :).

Přestože se to oběma zdá jako věčnost, neuběhlo od jejich sexu ani deset minut. Niall pohodlně oddechuje na Louisově hrudi, nechává se hladit ve vlasech a naslouchá bušení chlapcova srdce.

„Možná je načase se zeptat na tvoje jméno?“ vydechne a snaží se přemoct spánek, který se k němu vkrádá.

„Tak se zeptej,“ odpoví jednoduše Louis, v jeho hlase ani známka jakékoli emoce.

„Jak se jmenuješ?“ zeptá se tedy mladší, na prst si omotávajíc pramínek hnědých vlasů.

„Louis.“

„Louis? To jméno se mi líbí, je takové roztomilé. Zůstaneš tady ještě chvíli?“ zívne blonďáček.

Kéž by věděl, vedle koho to zrovna leží. Ale kdyby to věděl, změnilo by to něco? Měl by výčitky svědomí, že se vyspal s kriminálníkem, který se mu v noci sprostě vkradl do pokoje?

Je pravda, že na tom, s kým má pohlavní styk, mu dřív záleželo. Ale dnes to potřeboval, jeho tělo po tom prahlo, jednou prostě neposlechl svůj rozum.

„Jen na malou chvíli. Budu se muset vrátit k sobě, právě teď mám být pod zámkem.“

„Co jsi udělal?“ podiví se Niall.

„Jsem tu místo vězení. Dneska mě přivezli. Ale radši bych byl doma. Stejně si stojím za tím, že jsem nic neudělal,“ spustí ruku z postele a nahmatá svoje tričko.

„Aha," hlesne trochu... zklamaně? "Počkej… myslel jsem, že ještě chvíli zůstaneš,“ zašeptá mu do ucha blonďáček, když si pozná, že si Louis chce přes hlavu přetáhnout tričko.

„Říkal jsem, že na chvíli,“  chlapce od sebe odstrčí - jemně, ale dost hrubě na to, aby to blonďáčka zabolelo, jak navenek, tak uvnitř, a sedne si, aby se mohl obléct.

„Ale... nemůžeš jen tak odejít,“ oboří se Niall slabým hlasem. Z nějakého důvodu se mu sevře hruď, jeho tělo ovládne pocit, že je něco špatně.

„Proč ne?“ otočí se na něj Louis s nechápavým výrazem v tváři.

„Já-já nevím, já- vyspali jsme se spolu, nemůžeš jen tak zmizet,“ hlesne tiše a ruce semkne do pěstičky, skoro jako malé dítě.

„No promiň, ale jestli sis nevšiml, já tady nejsem na navazování nějakých vztahů nebo na celonoční mazlení s … kýmsi?“ řekne tak jednoduše a výsměšně, až tím chlapce překvapí.

„Takhle to děláš pořád? A teď prostě odejdeš?“ zeptá se slabým, téměř plačtivým hlasem.

Louis už je oblečený, dopne poslední knoflíček u kalhot. Nemá potřebu se zdržovat, jde jen o sex ne? Letmým pohledem zkontroluje, zda má všechno a bez sebemenšího zaváhání se vydá ke dveřím. Chytne za kliku, potichoučku se vkrade na chodbu a ještě než zavře dveře, naposledy pohlédne na chlapce, který se opírá o zeď, bradu zabořenou mezi koleny a rychle mrká, aby zahnal slzy, co se mu derou do očí.

„Teď prostě odejdu,“ vypustí Louis do ticha a následně zavře dveře, nezajímajíc se o to, jak druhému chlapci je.

Hlavně, že dostal to, co chtěl.