Psychotic - 9. part

Ahoj :).

Lidi já jsem hrozná, vím, že jsem říkala, že přidám už minulý týden, ale... no, nebudu se vymlouvat, prostě se hrozně omlouvám, promiňte :(.

V dnešním díle se objeví Harry, nechci moc prozrazovat, co se bude dít dál, jestli se mezi kluky něco stane nebo tak, takže si budete muset počkat :). Napovědět může asi to, že povídka není zaměřená na Larryho, takže... no už nic říkat nebudu, uvidíte sami ;). 

Papa xx.

Z tvrdého spánku ho probudí hlasité zaklepání na dveře a jejich následné lehké zavrzání.

„Kdo to je?“ ozve se zpod peřiny tmavovlasý chlapec, ač nerad, tak se otočí, aby zjistil, že to není nikdo jiný, než jeho lékař.

„Vidím, že ještě spíte,“ usměje se jen zlehka hnědooký muž a ráznými kroky přejde k chlapcově posteli.

„To už je tak pozdě?“ zívne a posadí se na posteli, následně pohlédne na zeď na nástěnné hodiny, které k jeho překvapení ukazují jen málo před osmou hodinou ráno.

„Louisi, znáte jistého Harryho Stylese?“ zeptá se chlapce, nechce dlouho chodit okolo horké kaše, a především, když mluví právě s Louisem Tomlinsonem ještě takhle po ránu.

„Harryho?“ téměř se mu zastaví srdce, dech se mu zasekne v hrdle. Spí snad ještě? „Samozřejmě, že ho znám. Víte o něm něco?!“ na tváři se mu rozzáří úsměv, celé tělo ho začne příjemně brnět. To už se mu nestalo už několik let. Hřeje ho náhlý pocit naděje. Už dlouho nikoho neslyšel říct to jméno a tolik se bál, že už nikdy ani neuslyší…

„Ano, vím. Je tady. Rád by vás navštívil, a jelikož se váš stav za měsíc, co jste tu, o něco zlepšil, můžeme ho k vám pustit, pokud s tím ovšem souhlasíte?“ zeptá se Liam, modrooký chlapec se až diví, jak se ho může někdo na něco takového zeptat, jak by vůbec mohlo někoho napadnout, že ho nebude chtít vidět?

Nemůže zformulovat slova, v hlavě cítí takový tlak, až má pocit, že omdlí radostí.

„Souhlasím, souhlasím s tím!“ vyjekne najednou, v ten moment se chová spíš jako dítě, které dostane slíbenou novou hračku a ne jako někdo, kdo se léčí v psychiatrické léčebně…

„Dobře, pošlu ho sem, čeká u mě v kanceláři, takže tu za vámi bude co nevidět,“ otočí se Liam na patě a odejde z pokoje, aby došel pro Louisova návštěvníka.

Louis se mezitím s obrovským úsměvem na tváři zvedne z postele, pečlivě a zároveň ji ustele a ze své obyčejné skříně vytáhne to nejlepší oblečení, co najde.

Tenhle den bude jiný, než ty předchozí…

Rychle si vymění spodní prádlo, nasouká se do černých džínsů, přes hlavu si přetáhne vínové tričko a celé to doladí rozepnutou riflovou košilí.

Před zrcadlem si hřebenem jen trochu poupraví vlasy, které mu za ty čtyři týdny slušně narostly a úpravy završí tím, že si opláchne si obličej. A přesně v tu chvíli, kdy zavře kohoutek, uslyší dnes již druhé zaklepání na dveře, tentokrát však ne tak sebevědomé. Ozve se tiché klapnutí dveří, a to, že někdo vstoupil, potvrdí i lehké zavrzání podlahy.

Louis tedy ustoupí několik kroků od zrcadla. Je nervózní, jako by ho čekalo první rande, přeci jen už to bylo pár let…

Vyjde z koupelny a pohledem okamžitě spočine na chlapci… vlastně muži, je to moc pěkný muž…

Je mnohem vyšší, než býval. Jeho kudrlinky už nejsou takové, jako bývaly, i jeho obličej se trochu změnil. Louis si všimne několika tetování na chlapcově ruce. Oba se na sebe chvíli jen dívají, po chvíli mladší, přesto vyšší z nich, tiše pozdraví: „Ahoj, Lou.“

„Ahoj, Harry,“ broukne Louis, poslední slabika chlapcova jména však zanikne, protože modrookému vynechá hlas.

Ani jeden z nich netuší, co dělat, co říct dál… přeci jen se neviděli už tak dlouho, navíc se tehdy nemohli ani rozloučit. Všechno se tenkrát seběhlo tak rychle…

„Můžu… můžu si sednout?“ podívá se střídavě na Louise a na postel, a když starší přikývne, opatrně se posadí. Louis váhavě přijde k němu a posadí se vedle.

„Já,“ hluboce se nadechne, následně si odkašle, aby už ho hlas poslouchal. „Nevím, co říct, je to už tak dávno…,“ sklopí hlavu a nervózně si začne hrát s prsty na svých rukou.

„Já vím. Dozvěděl jsem se, že jsi tady, tak mě napadlo přijít tě navštívit, popovídat si a tak, nevadí ti to?“  

Atmosféra mezi nimi je hrozně napjatá, nevědí, co dělat, o čem se bavit, nedokážou se uvolnit.

„Ne, samozřejmě, že ne! Ani nevíš, jak rád tě zase vidím,“ podívá se na Harryho a upřímně se usměje.

„Dobře, to jsem rád,“ broukne zelenooký, natočí se k druhému chlapci, opatrně a pomalu si jej stáhne do lehkého objetí. „Chyběl jsi mi,“ šeptne mu u ucha, po tváři se mu následně sveze osamělá slza, když si uvědomí, že naposledy ho v náručí držel před pěti lety.

„Ty mě taky,“ zopakuje tiše se slzami v očích několikrát po sobě, přitáhne se ke kudrnatému chlapci blíž a lehce se s ním pohupuje ze strany na stranu. „Je to moje chyba.“

„Ne, není to tvoje chyba. Není to chyba ani jednoho z nás,“ hlesne Harry a odtáhne se.

„Ale je.  Je to moje chyba, Harry. Jsem starší, měl jsem tě chránit. Vždycky jsem tě měl chránit. Sliboval jsem ti to. Že nikdy nedopustím, aby se ti něco, cokoliv, stalo. Že tě nikdy neopustím. A oba sliby jsem porušil. Nedokázal jsem to. Zklamal jsem,“ vyklouzne z kudrnáčovy náruče a tiše se rozpláče. Najednou se cítí úplně jinak, než obvykle, přestože často po nocích přemýšlí o tom, co se stalo. Je to jediná věc, která dokáže obměkčit jeho srdce, jedině tak se ukáže jeho pravé já. A když je teď vedle Harryho, není to pro něj lehké. Vyčítá si to… všechno.

„Ne, ne, ne…. Hey, Lou, to není pravda. Oba to víme,“ pohladí Louise konejšivě na zádech, je mu líto, že si to celé vyčítá. Nemá proč…

„Je to pravda. Měl jsem se o tebe postarat, vždyť ti bylo jen patnáct! Ani jsem se nepokusil utéct!“

„Ale ty ses o mě postaral. Dělal jsi toho pro mě tolik, pamatuješ?“

„Ale neudělal jsem dost. Ty to víš. Jinak by se to nestalo,“ schová tvář do svých rukou.

Harry by chtěl naladit jinou atmosféru, nechce už mluvit o minulost, ale ví, že musí…

„Jak se ti daří?“ zeptá se opatrných hlasem.

„Jak se to vezme… mám hrozně silné prášky, neustále chodím na terapie, odvykám si od kouření, závislosti na sexu… je toho hodně. Ale jinak se prý zlepšuju,“ lehce se usměje. „Harry, podělal jsem to a nesnáším se. Tak strašně moc… Ublížil jsem moc lidem, nezasloužili si to,“ silně stiskne své zápěstí.

„Ale jsi tady. Snažíš se zlepšit. Víš, co jsi udělal, uvědomuješ si svoje chyby nebo snad ne? To je to nejdůležitější, jedině tak se přes to dostaneš,“ pohlédne na Louisovy ruce.

„To sice ano, ale… pořád mám chuť udělat to zase. Ubližovat lidem, znovu a znovu, chci, aby cítili to, co já,“ špitne třesoucím se hlasem a rozklepanou rukou si otře oči.

„To chápu. Lidé nikdy nepochopí, co ostatní cítí, dokud to nezažijí sami…“

„Já bych… chtěl bych vědět… co ti udělal?“ opatrně se Harrymu podívá do očí.

„Na tom nezáleží, je to už dlouho…“ tiše si povzdechne a snaží se odporovat vzpomínkám, co se mu vybavují.

„Chci to vědět,“ řekne přesvědčeně modrooký.

„Ne. Nechci, abys to věděl.“

„Musím to vědět. Harry, musím vědět, co se ti kvůli mně stalo! Řekni mi to!“ zoufale zvýší hlas. Přeje se vědět, co způsobil. Chce zjistit, co se mladšímu chlapci dělo, před čím ho neochránil…

 „Nedovolím, aby ses to dozvěděl. Zvlášť, když si myslíš, že za to můžeš ty. Bude lepší, když o tom přestaneme mluvit, dobře?“

„Měl bych to vědět. Prosím.“

„Nechci o tom mluvit, Lou. Nechci a ani bych to nedokázal, bylo to… ne, nemůžu,“ Louis si všimne, že se Harrymu klepe spodní ret, a tak se odváží pohladit hřbet jeho ruky.

„Řekl jsi to vůbec někdy někomu?“

„Ne, nikomu…,“ hlesne.

„To je chyba, Hazz. Měl bys… měl by ses svěřit. A teď jsem tady. Jsme ochotný tě vyslechnout. Pochopím tě. Nebudu se na tebe zlobit, nikomu to neřeknu, přísahám. Uvidíš, že se ti uleví,“ stiskne jeho ruku.

Následuje několikaminutové mlčení. Louis ví, že se chce chlapec svěřit, jen se bojí, že mu ublíží. Zná ho moc dobře. Ale i kdyby mu ublížil, ví, že si to za to všechno zaslouží. Tolik toho provedl. Udělal tolik chyb a ví, že si zaslouží jen to nejhorší. Ale hlavně chce, aby se Harrymu ulevilo. Aspoň něco hezkého by chtěl po těch letech udělat…

Harry se konečně nadechne ke slovu, připravený to všechno vypustit. Mluvit o tom, co tak dlouho dusil v sobě. Nikdy nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, ale náhle má nutkání se zbavit té tíhy…