Ahojte, zdravím vás :).
Jsem tu s novým dílem Psychotic a jak jsem už minule prozradila, je z minulosti :). Celá část je tedy flashbacková a docela dlouhá (ve wordu bez pár řádků na 3 stránky :O). Doufám, že se bude líbit a budu vděčná, když zanecháte komentář a upřímné hodnocení... ale samozřejmě mě potěší každé přečtení :).
To mi připomíná, že jsem si už dřív všimla, že u několika článků přibylo jednohvězdičkové hodnocení, a když mi přišel výpis z hodnocení za celý měsíc, docela mě zarazilo, že by někdo během vteřiny přečetl článek a ohodnotil ho (a zároveň četl tolik dílů povídky, která se mu ani nelíbí...)....?!? :D Původně jsem na to reagovat nechtěla, ale dobře, pokud se vám něco nebude líbit, nedávejte mi to, prosím, najevo tak, že všude nasázíte po jedné hvězdičce, abyste zhoršili průměr hodnocení, ale jednoduše mi to napište, fajn?
Tak to bude asi všechno, papa :) xx.
„Ne, ne, prosím, ne, tati, to nemůžeš, jsem
tvůj syn, nesmíš to udělat, nech mě být,“ vzpíral se chlapec otci, který se
svého syna snažil vytáhnout z auta.
„Právě proto, že jsem tvůj otec, tak to
udělat musím,“ zavrčel udýchaně, trhl s jeho rukou, až ho konečně dostal
z auta. Louisovo tělo se zmítalo na zemi, ruku měl zkroucenou, jak se
snažil odporovat.
„Moje ruka! Au!“ zakňučel a instinktivně se
snažil otci vytrhnout nebo se aspoň zvednout, aby ho ruka přestala bolet.
„Mlč už! Můžeš si za to sám!“ zakřičel
rozčíleně a ne zrovna hezkým způsobem mu pomohl ze země.
„Nemůžu,“ řekl tiše a podvolil se svému
otci, který s ním bezdůvodně zatřásl.
„Jak jsem řekl, pokud si opravdu myslíš, že
muži jsou lepší než ženy, ukážu ti opak!“ zaburácel a táhl chlapce za sebou,
přímo ke dveřím baru.
„A proto mě prodáš? Tati, ne,“ zkusil to
znovu, avšak marně. „Harry není jako ostatní! Miluje mě, neublížil by mi!“
snažil se dospělému muži vysmeknout.
„Harry je naprosto stejný jako ty. Potřebuje
vědět, co jsou zač a taky se to dozví,“ pevněji stiskl chlapcovo zápěstí.
„NE! Co jsi mu udělal? Sakra, co jsi udělal Harrymu?
CO JSI PROVEDL?“ zakřičel hlasitěji, než chtěl. Věděl, co to znamená. Harry. Je
v nebezpečí. Nikdy se do toho neměl zaplést.
„Ví, jak vypadáš, jdi k baru, najde si
tě. Počkám v autě, dokud neuvidím, že si tě odveze,“ řekl chladně jeho
otec. A Louis věděl, že nemluví o jeho příteli, ale o muži, jemuž byl pronajat.
Vlastním rodičem.
Jeho otec otevřel dveře, a vysvětlil
ochrance, o co jde. Bylo to celé předem domluvené, takže i oni věděli, o co
jde.
„Tak se čiň,“ strčil svého syna mezi dav
lidí a jednoduše zmizel.
Teprve sedmnáctiletý chlapec se tedy vydal
k pultu a sedl si. Bylo mu z celé té situace špatně. Nemusel by na
tom místě být, kdyby se nepřiznal ke svojí orientaci. Nemusel by tam být, kdyby
byl silný a dokázal by více odporovat otci.
A co je s Harrym? Kde je? Co se mu
stalo? Je v pořádku?
Ani si nevšiml muže, který si přisedl vedle,
dokud ho neoslovil.
„Ty budeš Louis Tomlinson, že?“ řekl,
očekávajíc, že mladší zvedne hlavu a odpoví. „Já jsem Nicholas Grimshaw, pro
tebe prostě Nick,“ nabídl mu ruku. Chvíli trvalo, než dospívající chlapec zvedl
pohled a zběžně si ho prohlédl. Podle vzhledu mu mohlo být o dost let víc,
vypadal asi na pětadvacet, možná i míň.
„Louis,“ falešně se usmál a ruku nakonec
přijal. Musel.
„Dáš si ještě něco k pití nebo chceš rovnou
jít?“ znovu se usmál. Vlastně na něj působil sympaticky, přesto nezapomínal na
to, že zdání mnohdy klame. Jak by mohl být milý, když je schopen za peníze
učinit z mladého chlapce svého otroka?
„Ani ne, nějak nemám na nic chuť. Asi
půjdeme,“ narovnal se a počkal, až mu Nicholas naznačí, že můžou jít.
„Neboj se, strávíme spolu hezký měsíc.“
~
Teď seděl na hraně postele, hlavu slouženou
v dlaních a přemýšlel nad vším, co se právě dělo. Jeho myšlenky směřovaly
především k jeho příteli. Kéž by ho mohl obejmout a ubezpečit, že všechno
je v pořádku. Jenže není...
Náhle ho vyrušil horký dech na krku a
následný polibek. Ruka mu automaticky vystřelila na místo, kde rty líbaly jeho
kůži, snažil se je odstrčit, avšak marně.
„Počkat, můžu jen... můžu se ještě na něco
zeptat?“ hlesl, dokud ještě byla šance.
„Dobře, můžeš,“ řekl starší, ale pokračoval
s polibky, jež byly pro mladšího víc než jen odporné.
„Neříkal můj táta něco o Harrym?“
„O Harrym? Stylesovi? To je ten tvůj kluk,
žejo? Tak toho možná ještě dneska uvidíš. Ale za odměnu,“ drze se uchechtl u
jeho ucha. „Teď se podíváme, na co se můžu těšit,“ začal pomalu rukou sjíždět
po chlapcově boku ke knoflíčku jeho kalhot, jež rozepnul a hladce do nich
vklouzl. Louis se nepohodlně ošil, když cítil mužovu ruku na svém penisu. „Hm,“
pousmál se, „vybavený jsi dobře,“ řekl po chvíli pečlivém a především nepříjemném
osahávání chlapcova údu přes látku spodního prádla. „Ukážeš se mi celý?“
naznačil mu, aby vstal a sám se pohodlně usadil.
Louis nevěděl, co se od něj přesně očekává,
snažil se zapomenout na muže před sebou a začal se svlékat. Nejdříve ponožky,
pak tričko. Nikdy se necítil potupněji.
„Zpomal, zlato. Nikam nespěcháme,“ napomenul
ho starší a sledoval každý Louisův pohyb.
Chlapec cítil, jak se celý chvěje strachem a
úzkostí. Nasadil pomalejší tempo, jak mu bylo přikázáno a postupně tak odhalil
celé své tělo.
„Pojď sem,“ pokynul Nick mladšímu rukou,
vyčkal, dokud poslušně nepřišel blíž a začal prsty skenovat jeho nahou kůži.
„Kolikrát už tě ošukal?“ přesunul své ruce na jeho zadeček.
„Ani-ani jednou,“ řekl tiše po chvíli. Nebyl
schopný přemýšlet, jen tam tak stál, nechal se osahávat člověkem, kterého
v životě neviděl a čekal, až proti své vůli přijde o panictví.
„Ale to snad ne,“ podivil se. „Kdo by si
nechal ujít tak krásnou prdelku?“ lehce jeho půlky prohnětl v dlaních a
přitáhl si ho ještě blíž. „OK, jelikož přepokládám, že jsi ještě s nikým
nespal, postarám se, abys nikdy nezapomněl na to, jak a kdo tě poprvé ojel,“
povýšeně se usmál. To, co říkal, bylo absurdní. Na něco takového se zapomenout
nedá. Nikdy. Bez jakéhokoliv upozornění si začal brát Louiho penis do pusy.
„Ne!“ vyjekl chlapec a uskočil. Dech se mu
zasekával v hrdle, nohy se mu podlamovaly v kolenou, po racionálním
myšlení nikde ani stopy. Jen sledoval, jak se muž před ním postavil a začal se
k němu přibližovat. „Já to nechci,“ zachraptěl, zatímco couval ke zdi.
„Jenže na to se tě, brouku, nikdo neptal,“
strčil mladšího, až narazil na zeď. „Mám tu pár hraček, a protože byl tvůj
tatík štědrý, budu hodný a nechám tě, aby sis vybral,“ odstoupil a zvedl ze
země červenou krabici. „Jednu věc vybereš ty a jednu já. To je celkem fér, ne?“
podal chlapci bednu a odešel k posteli.
Mladší váhavě otevřel víko, a když spatřil
obsah, sevřel se mu žaludek. O polovině věcí v životě neslyšel, netušil,
na co vůbec jsou, a bál se, že to zjistí právě s Nickem. Váhavě sáhl po
pásce přes oči, to aspoň nebude bolet a neuvidí tak tu odpornou tvář, co bude
využívat jeho tělo. Pomalu došel k Nicholasovi, který se mezitím stihl
svléknout. Pomalu k němu natáhl ruku s předmětem a krabici položil
vedle.
„Dobrá,“ prohodil Nicholas. Nevypadal zrovna
nadšený z jeho výběru, ale rozhodl se mu vyhovět.
Jindy si to vynahradí.
„Já
vybírám pouta,“ řekl nakonec, vstal a neočekávaně shodil chlapce na postel,
břichem dolů. Jeho ruce prudce uchopil, zkroutil mu je za záda, a přestože se
chlapec bránil, semknul je pouty. Nick nepatřil mezi citlivé povahy, aby se s
tím nějak páral. Vždy jednal pohotově. Během chvilky měl chlapce připraveného
na posteli s roztaženýma nohama, páskou na obličeji a znehybněnýma rukama.
„Ne!“ snažil se vzdorovat mladší. Bylo to
marné, ale přesto měl nutkání to zkoušet. „Prosím, ne,“ prosil stále dokola, až
se tou vší bezmocí rozplakal.
Ještě nikdy předtím si nepřipadal tak
nemožně. Ještě nikdy předtím nebrečel před cizími lidmi. Ještě nikdy předtím
neměl sex.
„Ne,“ vydechl přerývaně a nějakým způsobem se
snažil zbavit prstů se silnou vrstvou lubrikantu, co se ho právě snažily
připravit. Ale nešlo to, byl oproti němu tak bezmocný. Musel jen ležet a nějak
to přežít.
Nick přeci říkal, že pak uvidí Harryho.
Připadal si jako hmyz, jež by lapen do
nastražené pavučiny, z níž není možné uniknout.
„Prosím, ne,“ zašeptal znovu prosebně, ale už i
hlas mu vypovídal službu.
„Nesnaž se. Nemáš šanci,“ starší muž jeho
hlavu vtlačil do polštáře pod ním, prsty z chlapce vytáhl a začal se
připravovat na samotné vniknutí do jeho těla.
Louisovy rty opustil bolestný sten, následně
utlumený polštářem, když do něj poprvé přirazil. Mladší vynaložil veškerou sílu
na to, aby zvedl svou hlavu a nabral do plic trochu vzduchu, když už se na nic
jiného nezmohl.
Kdyby jeho hlavu Nicholas stále netlačil
dolů, místností by se kromě vzdechů staršího nesl jen zoufalý nářek plný
bolesti.
Trvalo to „jen“ deset minut, než se starší
muž dovedl k vrcholu, přesto to modrookému připadalo jako několik hodin a
stálo ho to všechny jeho zbylé síly. Když ucítil, že mužův stisk povolil, a že
jeho ruce jsou konečně osvobozeny z pout, rozklepanou rukou si stáhl pásku
z očí.
„Můžeš se vysprchovat a prospat se, jestli
chceš, i něco k jídlu by se tu našlo. Dáš si pizzu?“ zeptal se Nick. Jeho
hlas byl tak chladný, bezcitný a slova, co říkal, byla v té situaci tak
sprostá a nepřípustná. Nedokázal si ani představit, jak chlapci, který se vedle
něj, tiše vzlykajíc, právě choulil do klubka a záporně vrtěl hlavou, bylo.
„Kde
je Harry?“ zašeptal, následně hlasitě vzlykl. Přes to všechno myslel pořád jen
na něj. Měl o svého chlapce strach.
Cítil
se špinavě, zbytečně, jako opotřebovaný kus hadru.
„Já nevím, kde je,“ odvětil, zatímco na sobě
zpátky dopínal černou košili. „Bylo mi jen řečeno, že to je tvůj kluk, ale o
tom, co s ním je, nemám páru. Budu v kuchyni, kdybys něco chtěl,“
řekl nakonec, zvedl se a vydal se ke dveřím.
„Říkal jsi, že ho uvidím,“ zašeptal
plačtivě, ztrácejíc tu poslední naději. Odpovědi se mu nedostalo, zůstal
v místnosti smrduté po sexu sám, se svými slzami, zneužitým tělem a
rozházenými myšlenkami. Celý jeho život se otočil vzhůru nohama. Kam se poděl ten veselý bezstarostný kluk? Uvidí
ještě někdo vrásky od smíchu, co se mu vždy utvořily kolem očí? A co ty krásné modré
oči? Co když už v nich nikdy nikdo neuvidí ty jiskřičky štěstí?
Co když se za ten měsíc navždycky změní?

:O
OdpovědětVymazatTohle je perfektní :333333333
Zabíjí mě to :3
-Ev