Psychotic - part 2

Ahoj broučci, napsala jsem další díl :)).

Doufám, že se bude líbit a jako vždy ocením vaše komentáře a hodnocení :)).

Vím, že tahle část je docela krátká, ale příští už bude o něco delší, slibuju... podíváme se do minulosti ;).

Tak papa xx.

Chlapec sedí svázaný ve vodou nasáklém koutu místnosti. Shora naň škvírou proudí ledový vítr, nahé tělo má otlačené od kamínků na zemi. Přesto se snaží odpočívat, nabrat sílu, aby přežil další den. Není úplně vzhůru, ale už se pomalu probouzí vinou bolesti prázdného žaludku, do kterého potřebuje nutně něco dostat po těch dnech hladovění. Aspoň suché pečivo, jedno jablko... zkrátka cokoliv, co by trošičku potlačilo pocit hladu. Leknutím sebou cukne, když uslyší klíče v zámku, následné zavrzání dveřních pantů. Ví, že se teď Louis nachází v jeho přítomnosti, avšak to ho nedonutí otevřít oči. 
"Dobré ráno," pozdraví ho. Jaká ironie, copak může být takové ráno dobré? „Vymyslel jsem na dnešek zajímavý program. Myslím, že se ti bude taky líbit, tenhle den nestrávíš tady dole,“ klekne si před chlapce a rukou hrubě zvedne jeho tvář, jež byla doteď sklopená k zemi. Mladší pomalu rozevře oči, vidí, jak se nad ním starší muž sklání.

„Prosím, dejte mi najíst,“ zachraptí. Oproti včerejšku je tak bezmocný, vyčerpaný z toho, jak se na něm v noci Louis opakovaně ukájel.

„Najíst? No dobře, vzhledem k tomu, že dneska vaříš ty, trochu jídla si můžeš dát,“ začne chlapce pomocí nože osvobozovat z provazů, následně ho vytáhne na nohy. Andrew se na nich sotva udrží, každý sebemenší pohyb mu způsobuje bolest. „Teď půjdeš do koupelny, umyješ se, oholíš a já ti přinesu oblečení, které si oblečeš. A pravidla pro dnešní den jsou jednoduchá – budeš dělat to, co ti řeknu.“

Chlapec by rád řekl, jak absurdní to je, když poslední 4 dny nedělá nic jiného, než že ho poslouchá, ale nakonec usoudí, že by si akorát přitížil, protože ten člověk, jehož hračkou se stal, je psychicky narušený. Bezpochyby.

Nechá se odvléct do koupelny a musí uznat, že zařizovat bydlení si ten muž umí, jeho dům působí útulně... vlastně vyjma sklepa.

Louis ho přiměje umýt se, oholit se, přinese mu černobílé oblečení, které na první pohled nezdá být až tak neobvyklé, ale po chvíli Andrew zjistí, co za oblečení to je...

Rezignovaně si obleče kostým služky, nazuje si lodičky na vysokém podpatku, dokonce si musí nalakovat nehty a rty nabarvit rudou rtěnkou.

„Tak se mi to líbí,“ pyšně se usměje starší, prohlížejíc si chlapce, který se před ním musí ukazovat ze všech stran. A je mu jedno, jak potupně se cítí, ani si nevšímá bolesti v jeho očích a slz, které jen tak tak drží. Hlavně že má, co chce on sám. „Jsi hezká děvka,“ usměje se, přistoupí k mladšímu blíž a rukou postupně přejede po jeho tváři, pak boku.

Jak moc ho chlapec nenávidí... jeho tvář, vůni a všechny ty doteky... je mu zle.

 ~

„Pojď sem, zlato,“ nadrženě se usměje Louis a přitáhne si k sobě druhého chlapce rukama, jež položí na jeho zadeček, následně pod ně zajede a prsty se vkrade pod jeho kalhotky. 

Celý den probíhal tak, že Louis seděl u televize, nechával se obskakovat chlapcem v dámském kostýmku, několikrát se nechal uspokojit rukou a nezajímalo ho, jak mladšímu je. 

A hodlá v tom pokračovat. 

„Co kdyby ses teď tady přede mnou vyprstil? Chtěl bych to vidět, musíš tak vypadat úchvatně.“

Chlapec se nepohodlně ošije. Ta myšlenka, že by se měl uspokojit před tímhle mužem je otřesná. To mu nestačí to, kolikrát už mu nedobrovolně poskytnul své tělo? Kolikrát si nechal ublížit?

Nechce to udělat.

Ale ví, že bude muset...  

„Proč jste takový? Nic jsem vám neudělal a vy- vy mě tu nutíte dělat věci, které nechci. Víte vůbec jaké to je, když vás někdo znásilní?“ hlasitě se rozpláče, udělá pár kroků zpět a sveze se na zem. Ani neví, kde se v něm vzala odvaha tohle vyslovit. Možná to je množství alkoholu, o kterém ví, že muž v krvi má...

Čeká, že teď za ním Louis přijde, zbije ho... a nebo donutí udělat to, co mu poručil před chvilkou. Jenže k jeho překvapení se nic neděje. Uběhne několik minut, Louis celou dobu jen sedí na pohovce, hledí před sebe a přemítá si minulost.

Andrew ani netuší, že uhodil hřebíček na hlavičku... a že je první, kdo dostal muže do takovéhle pozice.

Ano, on ví, jaké to je, když ho někdo znásilní...