„A mimochodem ty taky lžeš,“ začal Louis jiné téma.
„Proč myslíš?“ podivil se mladší.
„Nebyl to tvůj...kamarád,“ sotva to vypustil z úst, Harry si
trochu poposedl. Nechtěl se bavit o Jeffovi.
„Promiň, ale o tom se teď nechci bavit. A ani jindy.“ odsedl si od
modrookého chlapce dál. „Proč se mě vůbec vyptáváš?“ sklopil svůj smutný pohled
k zemi. Nechtěl o tom mluvit, byl rád, že na chvíli dokázal zapomenout.
„Já jen chtěl...,“
„Blá blá, já jen chtěl,“ ironicky
napodobil Loua a stoupnul si. Nebyl naštvaný, byl raněný, ale nechtěl to na
sobě nechat znát. „Víš, kolik já bych toho chtěl??! Třeba teď se nechci bavit o
mým bejvalý-...,“ položil si ruku na pusu, jako by snad mohl slova vrátit tam,
odkud vyšly. Na pár okamžiků zůstal stát bez jakéhokoliv výrazu. Nechtěl čekat
na reakci staršího přítele, otočil se a vyběhl na balkon. Zavřel za sebou dveře
a dívajíc se dolů z výšky, se snažil uklidnit se. Louis zatím pořád seděl na
stejném místě a něco ho nutilo se usmívat. Mohl za to fakt, že Harry právě
řekl, že měl přítele, takže je buď bisexuál, nebo gay? Že by měl u něj šanci?
Jak rychle ta myšlenka na něj přišla, tak ji odehnal. Byla to hloupost. Vždyť
si byl 100% jistý, že je na holky. ‚A
nebo ne?‘ problesklo mu hlavou. ‚Ale
jsem! Přestaň přemýšlet nad kravinama, Tomlinsone!‘ Donutil sám sebe vstát
a pomalu došel na balkon. Harry tam stál lokty opřený o zábradlí a díval se
někam do blba.
„Promiň,“ zamumlal, avšak se neotočil.
„Za co?“ Louis stále zůstával stát ve dveřích.
„Že se mi snažíš pomoct a já na tebe vyjel.“
„Omluvit bych se měl já, pořád se tě tak blbě vyptávám a přitom mi do
toho nic není,“ starší udělal pár kroků a byl tak blíž k Harrymu.
„To je v pohodě, já jen...jen nejsem zvyklý na to, že by se o mě
někdo takhle staral,“ zelenooký chlapec se konečně otočil. „Vadí ti, že jsem
gay?“ zeptal se najednou. Starší chlapec se pousmál a zakýval hlavou.
„Ne,“ nepřestával se usmívat. „Nevadí,“ řekl po menší pauze. „Jen,
mohl bych...můžu se tě ještě na něco zeptat?“ otázal se mladšího. Ještě něco
chtěl zjistit. Potřeboval to, protože měl strach.
„Tak jo,“ svolil Harry, ale nadšeně nezněl. Modrooký chlapec přišel
těsně k Harrymu a rukou zajel pod jeho tričko. To bylo poprvé, co se mohl
takhle dotknout jeho holé kůže. Tělo ho začalo brnět a brnění následoval
zvláštní pocit v břiše, který byl ze začátku tak intenzivní, že mu to až
nedělalo dobře. Zelenooký chlapec stál jak přikovaný, bál se. Jen chvíli, ale
jeho strach byl neuvěřitelný. Bál se, že Louis s ním bude zacházet stejně,
jako všichni ostatní předtím. Nezmohl se na jediné slovo. Louis jeho tričko
vyhrnul a zadíval se na jeho modřiny. V tu chvíli se mladší chlapec
konečně přestal bát. „Odkud je máš? Viděl jsem je už včera, když jsi spal,“
zeptal se starší slabším hlasem, protože byl stále, jak se říká, vedle.
„Víš co? Stejně se mě budeš ptát dál a na všechno. To už mi došlo. Jednodušší
bude, když ti převyprávím všechno od začátku, ale až večer,“ odpověděl
neochotně. Byl rád, že se o něj konečně někdo zajímá, ale ještě nikomu svůj
příběh neřekl a ani to neměl v úmyslu. Věděl ale, že Louis by z něj
všechno dostal, i kdyby nechtěl. „Ale moc se mi nechce,“ dodal nakonec.
„Tak půjdeme nakoupit a najíst se, souhlas?“ Harry jen přitakal.
Žádné komentáře:
Okomentovat