Bylo 8 hodin večer a před televizí seděli na sedačce už umytí chlapci.
Celý den strávili venku a za tu dobu se dokázali dost sblížit a oba zjistili,
že jsou ještě úžasnější, než si mysleli, že jsou. Teď se dívali na zprávy a
ládovali se pizzou. Harry po tak dlouhé době zažil ten pocit sytosti a
spokojenosti a poprvé v životě takové radosti. Opíral se o opěradlo
sedačky a nohy měl skrčené nahoře. Louis byl ve stejné poloze, akorát naproti
svému mladšímu příteli. Občas se pošťuchovali a dělali si menší naschvály, ale
nejdůležitější bylo, že se bavili. Po chvíli mladší chlapec začal klimbat, až
nakonec usnul úplně. Když staršímu přišlo zvláštní, že mu Harry dlouho nic
neprovedl, naklonil se, aby zjistil, jestli se na něj třeba nenaštval a bylo mu
překvapením, když uviděl klidně oddechujícího, uculujícího se zelenookého
mladíka s rukama pod hlavou. Nějakou chvilku počkal, až usne tvrdě a pak
se zvedl a rozhodl se, že ho odnese do postele. Jednou rukou chlapce chytil pod
koleny a druhou chytl jeho záda. Hlavu položil na svoje rameno a opatrně ho
odnášel na postel. Harry jen spokojeně zamlaskal, když ho přikrýval. Už chtěl
odejít, aby uklidil ten nepořádek, co tam během té chvíle ztropili, ale
z nějakého důvodu si chtěl lehnout k mladšímu chlapci. Nechtěl se
přemáhat, a tak obešel postel a opatrně na ni vylezl. Harry k němu ležel
zády. Přitáhl se k němu ještě blíž, až to vypadalo, jako by tam leželi dvě
zamilované polovičky. Pravdou je, že to tak jen nevypadalo, ale byl to fakt. A
přesně láska byla důvod, proč Louis Harrymu pomáhal. Dřív si to nechtěl
přiznat, ale během dnešního odpoledne mu to všechno došlo, a věděl, že
s tím už nemůže nic udělat a nehodlá se tomu bránit. Zaleží snad na tom,
jestli je na kluky nebo na holky nebo na obojí? Chvíli mladšího klučinu
pozoroval, jestli se třeba nevzbudí a pak se obličejem zabořil do tmavě hnědých
kudrlinek a nasál jeho vůni. Zavřel oči a doufal, že Harryho nevzbudí, myslel
si, že ještě pořád spí; je asi pochopitelné, že by to pak nerad vysvětloval.
Jenomže zelenooký chlapec nespal, měl zavřené oči a nechával ve svém
bříšku poletovat droboučké motýlky, které k životu probouzelo to, jak si
starší chlapec namotával jeho vlásky na prst. Nechtěl se prozradit a dál
předstíral, že spí.
Louis se po pár minutách konečně dokázal od Harryho odtáhnout a
opustit místnost. Potichu, aby mladšího kamaráda nevzbudil, protože si myslel,
že spí, vyšel z ložnice a potichoučku zavřel dveře. Sebral několikero poházených všelijakých obalů
a papírků a následně je vyhodil do koše. Srovnal věci tak, aby to alespoň
působilo tak, že mají pořádek a sedl si, aby dojedl zbytek pizzy. Netrvalo ani
5 minut a Harry stál ve dveřích. Naoko si mnul spánky a předstíral, že spal.
„Haz,“ usmál se Louis, když si ho všimnul. „Usnul jsi a nechtěl jsem
tě budit, tak jsem tě odnesl,“ vysvětlil mu situaci.
„Slíbil jsem ti, že ti dneska večer všechno povím,“ usedl mladší
chlapec vedle.
„Víš, že nemusíš,“ zvážněl chlapec s modrýma očima a trochu si
poposedl.
„Myslel jsem, že by se mi možná mohlo ulevit,“ podrbal se na nose a
Louis přikývnul. „Narodil jsem se v Holmes Chapel celkem bohatým lidem.
Měl jsem starší sestru a žili jsme jako každá jiná rodina, jen jsme měli o něco
víc peněz. Měl jsem úžasnou rodinu, mí rodiče byli snad nejlepší na světě,
snadno jsem se s každým skamarádil, byl jsem oblíbený. Prostě život jako
z pohádky. Všechno se ale pokazilo, když mi byly asi 3 roky. Moje tetička
se vdávala a my byli hosté. Mí rodiče toho vypili trochu moc a po cestě
zpátky...nabourali jsme. Všechny jsem ztratil; svojí maminku, tatínka a Gemmu.“
rty přimkl pevně k sobě, aby se nerozplakal už teď. V hlavě si
promítal matné vzpomínky na svou rodinu. „A pak mě dostala na starost teta a
můj strýček. Ani jednoho z nich jsem nikdy neměl rád a oni mě bohužel taky
ne. Zdědili po mých rodičích všechno bohatství. Majetek pak rozprodali a se
všemi penězi se i se mnou přestěhovali sem do Londýna. Tady se mi všechno
začalo hroutit úplně, ve škole jsem si nemohl najít žádné kamarády, nebrali mě
mezi sebe a předstírali, že nejsem. Strejda, tedy můj nevlastní táta, začal později
dost pít a často mě bil. Hodně mě bil. Máma si mě celé dny nevšímala, jako bych
byl vzduch. Takhle to bylo do doby, než mi bylo 14. Byl to první světlejší
okamžik za celou tu dobu. Zamiloval jsem se do jednoho kluka, který byl o rok
starší, a nakonec jsme se dali dohromady. Měli jsme moc hezký vztah, trval dva
roky a pak začaly hádky. Jednou jsme se pohádali tak, až jsme se rozešli a on
ze vzteku řekl mým spolužákům o mé orientaci, kteří to do té doby nevěděli. Ze
začátku na mě vrhali příšerné pohledy, pomlouvali mě. Cítil jsem se mizerně a
myslel jsem, že už to horší být nemůže, ale to jsem nevěděl, co mě čeká. Pak
začala opravdová šikana. Nedokážeš si ani představit, jak mi bylo; přišel jsem
do školy, kde mě zbili, vše svedli na mě a já pokaždé odcházel
s poznámkami za to, že se peru. Domů jsem se vracel, aby mě zbil táta za
ty poznámky. Kam jsem přišel, tam mě bili a posmívali se mi. Všichni mi dávali
najevo, jaká jsem nula. Ale víš co je nejhorší? Že ani tohle nebyla ta nejhorší
věc,“ Louis celou dobu jen bezduše poslouchal a hltal každé slovo. Nedokázal
nic říct, jen poslouchal. Harry se napil ze sklenice vody, která stála na
stolku a co nejpevněji zavřel oči, ze kterých vytekly drobné slzy.
„Bylo mi 16. Když jsem šel jednou ze školy, odchytili si mě ti
nejhorší kluci od nás ze třídy spolu s Jeffem, což býval můj přítel, a
odtáhli mě do zapadlé uličky. Nejdřív jsem myslel, že mě zmlátí, ale brzy mě
vyvedli z omylu. Prej jste si za ty
dva roky ani jednou neužili? Zašklebil se na mě jeden kluk. Padlo ještě
nesčetně takových poznámek. A pak...no, asi tušíš, co mi udělali. Byl to ten
nejhorší pocit, co si dokážeš představit. Ta nesnesitelná bolest, to ponížení,
pošpinění a všechno. Jako by sis představil všechny špatné pocity a smíchal je
dohromady. Pak, o necelé dva roky později jsem nevydržel ani doma. Jsou to tři
týdny zpátky, co jsem utekl,“ domluvil Harry a ruce tiskl na své břicho při
vzpomínce na tu ukrutnou bolest. Z očí se mu spustily pramínky slz, ale
nerozplakal se úplně, což překvapilo i jeho. Naopak cítil úlevu. Nikdy ho
nenapadlo, že když se svěří, tak se mu tolik uleví.
Zato Louisovy ruce se třásly, celý by otřesen. Nikdy se
s takovými věcmi nesetkal, ale dokázal si alespoň zčásti představit, jak
se Harry cítil. Bylo mu to líto, ale copak mohl změnit minulost?
Žádné komentáře:
Okomentovat