Harry se asi po půl hodině konečně vynořil z vody a hodil na sebe
župan, co tam visel na věšáku. Na pravém prsu bylo vyšité logo hotelu. V pase
jej převázal provázkem, co byl u něj přišitý, ale pravdou je, že zrovna skvěle
nedržel. Kudrnatý chlapec se konečné cítil tak krásně, jako nový. Ulehl na
postel a přemýšlel. Neustále si v hlavě přehrával události dne a nemohl
uvěřit, co se mu právě stalo. Někdo, pro koho byl naprosto cizí, mu toho dal
mnohem víc, než někdo, koho znal celý život. A choval se k němu tak hezky
a neměl k tomu žádný důvod. Cítil, že se mu chce spát, přetáhl přes sebe
kus peřiny a pak se mu zavřely oči. Hned upadl do tvrdého spánku. Chvíli na to
se vrátil Louis s plnýma rukama jídla, v jedné nesl talíř
s rybou a hranolkami, v druhé menší talířek s čokoládovým
zákuskem a lahev s pomerančovou minerálkou.
„Harry?“ zavolal. Nevěděl, že usnul. Věci položil na stolek a pak
uviděl, jak mladší chlapec spokojeně spí. Nechtělo se mu ho budit, ale věděl,
že je hladový a jídlo by pak zbytečně vychladlo. Potichu přešel k jeho
posteli a zadíval se na pravidelně oddychujícího chlapce. Pak ho ale zaujalo
něco jiného. Jelikož župan povolil,
uviděl nehezké modřiny na Harryho pohublém břiše. Udělalo se mu úzko, napadlo
ho, že Harryho někdo zmlátil. Nakonec se rozhodl, že ho nechá spát, a tak
přenesl jídlo na stoleček vedle chlapcovo postele a šel si sednout na balkon.
Z kapsy vytáhl mobil a přihlásil se na Twitter, kde se začetl do tweetů od
fanynek, několika odpověděl a dost jich follownul. Dokázal takhle strávit třeba
i 3 hodiny v kuse, takže ani dnes mu to nedělalo problém, a když se pak
podíval na hodiny, zjistil, že už je 11 večer a možná by měl jít spát. Přišel
do pokoje, kde měli postele a ještě zkontroloval Harryho, jak spí. Ulehl a také
usnul. Možná by spal až do rána, kdyby ho neprobudilo tiché volání o pomoc.
Poznal hlas mladšího kamaráda a chvíli čekal, jestli to ustane. Zbytečně.
„Ne, prosím, já nechci! Nechte mě! Pomoc! To bolí!“ opakoval stále
dokola. Louis věděl, že ho trápí noční můra a musel ho uklidnit. Vyhrabal se
zpod peřiny a přišel k Harrymu, který kopal a převaloval se ze strany na
stranu.
„Ššš, je to jen sen,“ dotkl se jeho ruky, což asi neměl, protože Harry
sebou cuknul a leknutím se posadil. Z očí se mu začaly hrnout slzy. „Byla
to jen noční můra,“ snažil se ho starší kamarád uklidnit, ale marně. Usedl na
kraj postele a chytil Harryho ruce. „Nic se neděje, já jsem tu, nic se ti
nestane,“ šeptal uklidňujícím hlasem.
„Já už nemůžu, pořád se mi to vrací ve snech. Jako by skutečnost
nestačila,“ mluvil tiše a jeho slova přerývaly vzlyky.
„Ať už jde o cokoliv, už se to nestane, pořád jsem tady s tebou,“
Louis nevěděl, co se stalo, ale dnes už se nechtěl vyptávat. Možná jindy.
„Musím na vzduch,“ zvedl se Harry a odešel na balkon. Louis mu neřekl
nic. Lehl si na lehátko a snažil se zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Byla
chladná noc, ale to mu ani zdaleka nevadilo. Vadilo mu, že se nemůže zbavit
vzpomínek. Proč je prostě nemůže vymazat z mysli? Proč? Louis čekal uvnitř, ale
nakonec stejně usnul na měkké posteli, která před chvílí skýtala pohodlí
Harrymu.
n� � � a �_ �+ obře? Nebudu tě vodit do
nekonečna za ručičku, ale všechno už jsem vymyslel, takže pokud se to nepokazí,
budeš moci mít ten život, na který jsi, jak říkáš, nemohl ani pomyslet. A už
neříkej, že si to nezasloužíš, protože já vím, že jsi naprosto bezvadný, hodný
a kamarádský kluk, který jen neměl štěstí a musí, MUSÍ, dostat další šanci,
rozumíš? Sakra kluku, je ti sotva 18, to jsem tě tam měl nechat?“ starší
chlapec se podivil, když si uvědomil, že pomáhá někomu, koho zná půl hodiny. Ale
nevěnoval tomu velkou pozornost. Věděl, že dělá správně. Zastrčil klíček do
dveří od jejich nového hotelového pokoje a společně vešli dovnitř.
„Ale co ti dám já?“
„Nebudeš odmlouvat a budeš rád, že teď budeš bydlet v hotelu se
svým oblíbeným zpěvákem, který teď bude i tvůj nový kamarád, fajn?“
„Když ti to stačí,“ neochotně přitakal kudrnatý chlapec. „Doufám, že
teda nebude vadit, když se pořádně vykoupu, najím a vyspím?“
„Co to zase povídáš? Mazej, na to se mě ani nemusíš ptát,“ usmál se na
něj Louis a ukázal směrem ke koupelně. Věděl, kde co je, protože v tomhle
hotelu už několikrát byl a pokoje byly všechny skoro na chlup stejné. Harry
odcupital do koupelny a Louis si mezitím sedl na sedačku, naproti níž byly
dveře od balkonu. Přemýšlel nad tím, co to vlastně dělá. Věděl, že je to
správné a ten kluk...připadal mu hrozně fajn, na jeho vkus možná až moc.
Přemýšlel nad tím, co dnes nakoupil za jídlo, ale přišel jen na nějaké sušenky,
brambůrky a další, tak se rozhodl koupit nějaké jídlo pro Harryho. Vsadil by
se, že už několik dní něco pořádného ani neviděl.
„Harry?“
„No?“ ozvalo se z koupelny.
„Jdu pro jídlo, za chvíli přijdu.“
„Dobře, díky.“ Za Louim zaklaply dveře, zatímco mladší chlapec si
užíval horké vody.
Žádné komentáře:
Okomentovat