„Lou?“ broukl smutně chlapec s tmavými
kudrlinami, které mu neposedně napadaly do čela. Vzhledem ke svojí náladě ho
ani nenapadlo upravit je do původního tvaru. Jen tak seděl na bílé barové
stoličce, nevědomky pohupoval nohama a hrál si se šňůrkou od šedých tepláků,
které byly trochu zamazané od snídaně, když se s Louim provokovali. Občas
usrkl z hrnku vlažné kávy, jež svírajíc v levé ruce, posouval po desce
stolu. Po pravé ruce mu ležel takřka bez povšimnutí tablet. Oslovený, který se
právě chystal na dvoutýdenní cestu do Francie, kde bude několikrát vystupovat,
se nechal vyrušit z příprav a pomalu docupital ke svému skleslému
příteli.
„Miláčku,“ přistoupil ještě blíže a pohladil
chlapce po tváři. „Nesmíš být smutný. Probírali jsme to přinejmenším dvakrát,
nepamatuješ? Nemůžeš tohle dělat. Oba víme, že tohle není naposledy, co
odjíždím. Vždyť víš, kdo a co jsem.“ Harry jen mlčky seděl. To
všechno, co Louis řekl, byla pravda, ale mladičký chlapec se nemohl zbavit
pocitu, že je jeho partner rozhořčený.
„Zlobíš se na mě,“ hlesl zkroušeně a začal si
pohrávat s náramkem, který od Loua včera dostal.
„Ne, ne, ne. Zlatíčko, špatně si to vykládáš.
Jenom...vidět tě takhle není důvod k úsměvu, Hazz. Cítím se mizerně, že tě
tu takhle musím nechat. Ale víš...víš přeci, že to jinak nejde. Zatím tě
s sebou prostě
vzít nemůžu, nic se nedá dělat.“ Harry se
konečně pohledem odlepil od desky stolu a své zelená kukadla upřel na Louiho.
Pomaloučku sklouzl ze židle dolů a rukama se opatrně přitáhl k tělu
druhého chlapce. Starší chlapec s nimi začal lehce pohupovat ze strany na
stranu.
„Víš, ty jsi první člověk, co byl ke mě tak milý
a hodný. Ty poslední dva, skoro tři týdny byly zatím nejkrásnější v mém
životě. Asi jsem si na tebe jen moc zvykl,“ špitl a začal si hrát s vlasy
svého společníka. Louis se zlehka odtáhl tak, aby viděl do mladé tváře Harryho.
„Chápu to, ale tak už se usměj, no tak“ pověděl
něžně svým sametovým hlasem a dvěma ukazováčky vyzdvihl koutky chlapcových úst
výše, do tvaru úsměvu. „Do zítřejšího rána času dost, hm? Nebyl ještě ani
oběd,“ broukl směrem k zelenoočkovi. Pod jeho bradu přiložil ukazováček a
palcem přejel přes jeho spodní ret. Bradu stále držel mezi prsty a pohledem
visel na jemně se chvějících rtech. Chlapce přitáhl k sobě, pohlédl mu do
zelených očí, jimiž se na okamžik nechal pohltit a zpátky se zaměřil na růžové
polštářky, které jakoby nabádaly k tomu, aby konečně udělal to, co chtěl.
Jejich nosy se o sebe lehce otřely a chlapci se opírali o čelo toho druhého.
Louis přerušil malý prostor mezi jejich rty a opatrně se natiskl na ty Harryho.
Po malé chvilce se odtáhl a prohlédl si Harryho tvář, aby se přesvědčil, že je
všechno v pořádku.
Jelikož byl teď Harry smutný, rozrušený a snáž
zranitelný, musel starší chlapec zvážit každý čin, co chtěl udělat, aby snad
něco nepokazil.
Opět jejich rty spojil v jedny, a aby
jejich polibek prohloubil, ruku opatrně zamotal do jemných kučeravých kadeří.
Jejich jazyky už tančily v rytmu jakési neexistující hudby a vzájemně se
opatrně otíraly. V jeden moment se Harry usmál, a to byl přesně ten
moment, kdy Louisovo ruka samovolně sklouzla dolů a jejich rty se rozdělily.
Louis se jen usmál a po chvilce odešel, aby si konečně dobalil věci a po zbytek
dne se tak mohl věnovat Harrymu. Ten se opět usadil a tentokrát už
s úsměvem, který mu pohrával na tváři a pozoroval svého přítele.
„Jinak nechci nic říkat, ale když chceme jít na
ten oběd, tak tepláky od Nutelly nevypadají nejlíp, neber si to špatně,“
zavolal ještě z koupelny Louis. Kudrnáček se podíval na svoje nohavice a
opravdu – na jeho koleni se vyjímala hnědá skvrna. Protočil očima a šel na sebe
hodit nějaké slušné oblečení.
Žádné komentáře:
Okomentovat