Následující den se jako první z páru vzbudil Harry. Jakmile
otevřel své zelené oči, tak se radostně rozzářil. Nebylo pro něj nic příjemnějšího,
než se probudit v měkkém objetí a hned spatřit svého přenádherného spícího
přítele. Bylo to něco jako znamení krásného dne. Jeho tváře byly zbarveny sytě
růžovou barvou, lehce chlupatá hruď se pravidelně zvedala, přičemž se pokaždé
lehce dotkla Harryho, a pak znovu klesala. Mezi jemně růžovými rty byla malá mezírka,
kterou chlapec vydechoval. Deka byla už dávno skopnutá někde na zemi a jejich
nohy byly propletené. Harry starostlivě přiložil ruku na čelo staršího, kdyby
měl náhodou teplotu, ale zdálo se, že je vše, jak má být. Jeho polovička se ze
spánku lehce usmívala. Vypadalo to, že včera to byla nějaká chvilková
nevolnost. Harry opatrně, aby svou lásku nevzbudil, vyprostil své tělo z těsného
objetí. Nelíbilo se mu to, nechtěl Louiho opouštět, nejradši by v takovém
objetí zůstal navždycky. Už teď mu chyběla jeho kůže. Odešel z místnosti a
sešel dolů do obrovské kuchyně. Špinavé nádobí naházel do myčky, kterou
následně spustil. Pozotvíral všechna okna, aby se do domu dostal čerstvý vzduch
a sluníčko, které již od rána hřálo. Z lednice vytáhl síťku
s pomeranči, další ovoce, které našel, jako banány, jahody, kiwi, mango,
meruňky a spoustu dalšího. Pak sýr, salám, salát a kečup, ještě popadl toustový
chléb a začal připravovat snídani. Umyté pomeranče vymačkal do skleněné nádoby
a nechal chladit v lednici. Ostatní ovoce rozkrájel na kousky, naházel do
velké mísy a nechal dát chladit k džusu. Připravil si suroviny na tousty a
šel zkontrolovat, jestli Louis ještě spí. Když potichu nakoukl do ložnice,
spatřil Louiho přesně tak, jako předtím. Spal tvrdě, což chlapci hrálo do noty.
Spěšně na sebe natáhl džíny, triko a kecky, z peněženky vytáhl peníze a
opatrně, aby ho nikdo na ulici neviděl a vyběhl z domu. Co nejrychleji
zamířil do nejbližšího květinářství, o němž věděl, kde vybral tu nejkrásnější rudou
růži, co měli. Postavil se do fronty, která byla naštěstí malá, a čekal, až
bude moct zaplatit.
„Dobrý den,“ pozdravil mladou prodavačku, s největší
pravděpodobností brigádnici, když na něj přišla řada.
„Dobrý,“ odvětila. „Budete si to přát zabalit?“ zeptala se.
„Ne děkuji, spěchám.“
„Snídaně do postele?“ uchechtla se a on s úsměvem přikývl. „Jedna
libra,“ oznámila nakonec a Harry zaplatil. Rozloučili se a chlapec se rozeběhl
domů. Musel dávat pozor na lidi, nechtěl totiž Louisovi přidělávat nějaké
problémy.
Když celý udýchaný přiběhl do kuchyně, vše bylo naprosto stejné, jako
když dům opustil. Dost se mu ulevilo, protože to byla jasná známka toho, že Lou
stále ještě spal nebo alespoň nebyl dole v kuchyni. Kdyby tam totiž byl,
už by zcela určitě všechno zvědavě zkoumal. Udělal si kávu, vzal jejich společný
tablet a šel se přihlásit na Twitter. Do vyhledávání zadal jméno své partnera a
začal si pročítat tweety od fanynek, co mu psaly. Dalo by se říct, že vesměs
byly milé, jen některé ho trochu zarazily. Byly to tweety těch žárlivých
fanynek, které psaly o tom, že jestli si Louis najde přítelkyni, budou ji
nenávidět, přijdou ji zabít, že Louis je jen jejich a podobně. To mu trochu
nahnalo strach, protože když se ještě navíc dozví, že jejich idol je bisexuál,
nejspíš to nepřijmou dobře.
Samozřejmě po sociální síti kolovaly různé drby, které pravdě nesahaly
ani po paty. Harry se nad některými upřímně zasmál. Dosrkal poslední kapky kávy
a šel uklidit nádobí, protože myčka pípáním oznamovala, že je nádobí umyté.
Všechno uložil na své místo a pustil se do přípravy toustů.
Ručičky na hodinách ukazovaly přesně 9 hodin. Křupavé tousty už
provoněly celou kuchyň, kudrnáč je naskládal na talíř, z lednice vytáhl
džus a mísu s ovocem, přidal ještě prázdnou sklenici, aby si do ní mohl Louis
nalít džus, na kraj tácu položil růži a s ním v rukou se opatrně vydal
k ložnici překvapit svého miláčka.
Žádné komentáře:
Okomentovat