Opposites Attract | 18. díl - Ten nejlepší chlapec, co jsi mohl potkat

„Jsem Harry a jdu taky na tu grilovačku,“ odkašlal si a pomyslel si, že tohle je dost trapná situace. Prohlédl si tři tváře, které viděl poprvé v životě. Na konci ‚řady‘ stál Louis, na jehož obličeji zářil šťastný úsměv a následně zatnul pěst; tím Harryho povzbudil a zároveň vykouzlil úsměv i na jeho tváři. Kluci před ním si nevypadali být jistí tím, co kudrnáč, o něco vyšší než oni, stojící před nimi říká a jestli k nim vůbec nějakým způsobem patří, ale Louis se konečně k mladíkovi postavil, aby ho vysvobodil.

„Nová známost,“ osvětlil jim situaci. „Harry, tohle je Liam, Niall a Zayn,“ postupně ukázal na všechny mladíky, přibližně v Louisově věku.

„Trochu jsem nevěděl, která bije, heh“ uchechtl se černovlásek s tmavší pletí. „Takže čau,“ rázně mu podal ruku a potřásl jí.

Harry si postupně podal ruku se všemi a cítil se o něco lépe. Zdáli se být milí, praštění a celkem v pohodě kluci. Došli až dozadu na zahradu, kde byl připravený obří luxusní gril, dvě lavičky a na dvou stolech spousta jídla a pití.

„Hele, já vám říkal, že máte vzít dvě flašky,“ vyčítavě se podíval na ostatní chlapce ten nejnižší, když na stůl stavěl orosenou, vychlazenou lahev vodky. „Co bude pít tady náš Harry?“ položil ruku na rameno jmenovaného, který stál hned vedle něj. Harryho to neskutečně potěšilo, bral to jako známku toho, že ho mezi sebou chtějí a neodkopnou ho někam do rohu tak, jak na to byl zvyklý. Tihle lidé nebyli ani zdaleka tací, jako ti, co poznával předtím, nepohrdali jím, dali mu šanci.

„Klid, tady se taky něco najde,“ uklidnil ho Louis a nenápadně kontroloval Harryho. Trochu se o něj bál, ale když uviděl potutelný úsměv, usmál se taky a šel se usadit na lavičku.

Bylo již po půlnoci a všichni krom Harryho, Liama a Louiho, který doteď vypil jednoho menšího panáka vodky, měli dost vypito.

„Harry, na chvilku,“ přišel k němu zezadu chlapec, který měl ze všech nejkratší vlasy kaštanové barvy a s kudrnáčem odešli do domu. Liam nechtěl, aby to, co řekne, kluci slyšeli, protože si nebyl jistý, jestli by to chtěl Harry.

„Co je?“ zeptal se Harry, když se zastavili za prosklenými dveřmi.

„Sice mi do toho nic není, ale, no, jen jsem se chtěl zeptat...chodíte spolu, žejo? S Louim,“ usmál se a hleděl na zelenookého chlapce svýma hnědýma očima, očekávajíc odpověď.

„Jak to víš?“ vyjekl překvapeně.

„Harry, nejsem hloupej, celý večer jste se na sebe dívali a dělali jste, co se dalo, abyste se mohli dotknout. Ty pohledy, co jste si vyměňovali, nebo když jste se zapomněli, tak jste na sebe dokázali zírat minuty. Nemohl jsem to přehlídnout. Navíc znám Louiho od dětství a poznám, když je zamilovanej. Přisahám, že jsem ho takhle ještě neviděl, je z tebe úplně vedle. A změnil se. Teda ne, že by se přetvařoval nebo tak něco, ale nikdy nebyl až tak zasněný a zároveň veselý a usměvavý, jako teď.  Kluku, važ si ho, je to ten nejlepší chlapec, co jsi mohl potkat,“ dopověděl s úsměvem Liam. Mladší chlapec ho jen mlčky pozoroval a dával si dohromady všechno, co právě slyšel. Možná se v Louim pletl. Vlastně se v něm pletl určitě. Byl ještě dokonalejší, než si kdy pomyslel.

*

Zayn, Niall a Liam již byli pryč a ručičky na hodinách ukazovaly půl třetí ráno. Dva zbylí chlapci uklízeli všechen nepořádek, který společně napáchali. Louis se snažil udělat co nejvíce práce, aby to nemusel uklízet Harry, bylo mu to hloupé, protože to on většinu času nosil jídlo a pití. Nakonec se mu ale zatočila hlava a musel se opřít. Rukama si promnul obličej. Stál opřený o zeď a zhluboka dýchal, cítil totiž, že se mu dělá nevolno od žaludku. Po malých krůčkách se snažil dostat po schodech nahoru na toaletu.

„Lou?“ tiše jej oslovil kudrnáč, který si všiml, jak se starší z páru nemotorně potácí po schodech a přišel k němu, aby mu pomohl. Pažemi jej objal okolo ramen a pomaloučku dovedl chlapce do teď už společné ložnice. Rozsvítil lampičku s krásně zdobeným stínítkem a usadil ho na postel. Rychle ještě odběhl pro kbelík. Vrátil se do pokoje a položil jej před modrookého chlapce. Znovu odešel, tentokrát do kuchyně pro velkou sklenici čisté vody. V koupelně pak namočil do studené vody ručník a vrátil se k Louimu. Ten už se skláněl nad kbelíkem a zvracel. Harry položil sklenici vody na noční stolek, přisedl k chlapci a začal ho konejšivě hladit po zádech. Počkal, dokud ze sebe jeho milenec všechno nedostal a mokrým ručníkem, který doteď držel ve volné ruce, mu omyl obličej. Následně z něj svlékl svetr nasáklý pachem alkoholu, cigaret a kouře a stejně tak i tepláky a triko a všechno odhodil ke dveřím. Louis seděl na posteli jen v boxerkách. Mladší chlapec naskládal několik polštářů na sebe a srovnal je tak, aby měl jeho přítel vysoko pod hlavou. Modroočko ulehl a nechal přikrýt své nohy slabou dekou.

„Děkuju ti,“ zamumlal. V jeho hlase bylo znatelné, že je mu vážně špatně. Harry se jen sladce usmál, čímž si vysloužil vzdušnou pusinku od Louiho.

„Půjdu ještě uklidit, vyspi se z toho,“ políbil svého partnera na líčko.

„Rád bych ti pomohl, ale je mi příšerně zle. Jo a zlatíčko prosím, nezapomeň na alarm,“ na malý okamžik si s Harrym propletl prsty. Zelenoočko sebral oblečení, které dříve odhodil, kbelík a ručník a zavřel za sebou dveře. Louis zůstal v místnosti sám, otevřeným oknem k němu proudil čistý vzduch a chlapec se zaposlouchal do cvrlikání cvrčků. Chtěl počkat na Harryho, než se vrátí. Spát se mu nechtělo, jen mu bylo ještě špatně. Přemýšlel od čeho, protože pitím to být nemohlo, vypil sotva dva panáky za celou noc a po jídle se mu taky ještě nikdy špatně neudělalo. Jediné, co ho napadlo, bylo to, že mohl chytit chřipku. Ne, jen to ne. Pomyslel si. Pozítří odjíždí na čtrnáctidenní šňůru koncertů do Francie, nemůže si dovolit být nemocný.

Asi po půl hodině, která se staršímu z hochů zdála být nekonečná, se konečně pomalu otevřely dveře, ze kterých následně vykoukla Harryho hlava.

„Myslel jsem, že už budeš spát,“ vkročil do místnosti jen v boxerkách. Měl mokré vlasy, protože se byl vysprchovat a Louiho ovanula příjemná vůně sprchového gelu. „Jak ti je?“ zeptal se mladší, když lezl na postel vedle svého miláčka.

„Upřímně nic moc, řekl bych, že na mě leze chřipka nebo tak něco a to je průšvih, páč mám před sebou několik koncertů.“

„Já myslel, že ses jenom opil,“ řekl s tázavým podtónem.

 „Vypil jsem jenom trochu, možná to je taky tím, ale po takové troše nikdy nezvracím a necítím se takhle.“

„No a je ti alespoň trochu líp?“ zeptal se Harry a přitulil se k Louovi.

„Už jsi tady a s tebou mi je nejlíp,“ doširoka se usmál a vytáhl z pusy žvýkačku, kterou si předtím vzal, aby zahnal hořkost v puse, pak ji zabalil do kapesníku. Přetočil se tak, aby na Harryho lépe viděl, slabou ruku položil na jeho tvář a přiblížil se, tak, aby ho mohl políbit na krásně vykrojené rty, které přímo volaly o to, aby je s těmi svými spojil v jedny.

„Miluju tě,“ zašeptal Louis, když jejich rty rozdělil.

„Já tebe taky,“ stiskl jeho ruku v té své Harry.

Po několika minutách společně usnuli v pevném objetí.