Psychotic - part 1

Ahoj, tak tu máme první díl, budu vám moc vděčná za názory. Pa xx.

„A nyní bychom vás chtěli požádat o pomoc. Již čtyři dny se pohřešují dva osmnáctiletí studenti Charles Ravenscroft a Andrew Harrison. Když byli viděni naposledy nedaleko Richm-„

„Běžte s tím do prdele, stejně je nenajdete,“ zaburácí vztekle dvaadvacetiletý muž. 'O to jsem se postaral,' usměje se sám pro sebe a stisknutím tlačítka na ovladači televizi vypne. Vypije několik posledních kapek hořkého alkoholu na dně skleničky, co doteď svíral v prstech, pak ji hodí na stůl a jde si pro dnes už několikátou cigaretu. Vloží ji mezi rty, zapalovačem ji zažehne a vdechne salvu nezdravého kouře. Nechá své tělo padnout na sedačku, majetnicky se na ní roztáhne, rukama si podepře hlavu zezadu a vychutnává si, jak se nikotin dostává do jeho krevního oběhu. Fascinuje ho kouř, jež proudí jeho dýchacím ústrojím a následně poklidně vyplouvá z jeho úst. Do sklenice dolije další dávku alkoholu a trochu usrkne.

Z jeho chvíle odpočinku, jak sám rád nazývá pití alkoholu, kouření a válení se na sedačce, ho vyruší rány pocházející ze sklepa. Ještě chvíli vyčkává, přestože moc trpělivosti mu přiděleno do vínku nebylo. Jemu jde totiž hlavně o to, že potřebuje lepší záminku k potrestání nevinných lidí. Sice by se bez ní obešel, ale stejně, myslí si, že to je pak větší zábava.

Vydrží ještě chvíli, pak cigaretu uhasí o hranu skleněného stolku a prudce se zvedne, načež se pomalými, zato dlouhými kroky vydá ke dveřím do sklepa. Chvíli se zarazí, rány přestaly. Ticho. Chytne tedy za kliku, aby se podíval, co se tam dole děje. Sejde několik starých dřevěných schodů, které pod náporem jeho těla bolestně zavržou, zahne za pravý roh. Zarazí se. Něco tu nehraje. Měla tu být postel... dobře, ta tu sice je, ale měli na ní být dva chlapci. No a ti tu nejsou.

„Hej!“ zakřičí. „Kam jste zalezli, smradi?“ udělá několik dalších kroků, pohledem pečlivě shlédne celou místnost kolem dokola. Není po nich ani stopy, začne tedy prohledávat každé zákoutí starého provlhlého sklepa, kam se mohli schovat. Tělem se mu začíná rozlévat vztek, nemůže je nikde najít. Najednou uslyší bouchnutí dveří.

„FUCK!“ sprostě zanadává a běží nahoru, schody bere po dvou, po třech. Nesmí mu utéct! Když se konečně dostane k hlavním dveřím, otevře je a vkročí do hluboké noci, vidí ještě jednoho z nich na rohu ulice. Proběhne tedy domem zpět až na svou zahradu, odkud se dostane na ulici, která navazuje na tu, po níž běželi. Jinudy běžet nemohou, žádná druhá cesta odtamtud nevede. První z nich zrovna nic netušíc probíhá kolem a hlasitě vyjekne, když ho oproti němu o pár let starší muž, Louis, chytí kolem pasu a snaží se ho vtáhnout zpátky na svůj pozemek, čemuž se chlapec se špinavými blond vlasy zuby, nehty, jak jen dokáže, brání.

„Ty psychopate! Nech ho!“ rozkřičí se najednou za nimi ten druhý a on schytá ránu zezadu do hlavy. Ne však dost silnou.

„Andrew ne! Uteč! Nech mě tady, nahlas ho policii, zachráníš tak i mě!“ přikáže mu chlapec, který už nemá sílu odporovat a nechává se unést zpátky.

„Ale-„ začne hnědovlasý kluk s modrýma očima.

„Jestli utečeš, najdu si tě! Jsi můj!“ křikne Louis směrem k němu, bouchne kolenem Charlese do břicha a shodí ho na zem. Znovu se rozeběhne za druhým chlapcem, který z nedostatku sil zakopne a svalí se na zem. „Chtěli jste zdrhnout, co?!“ kopne ho do obličeje a raněný bolestně zaskučí. „Proklouzli jste mi,“ další kopnutí. „Vážně jste si mysleli, že vás nechytím?“

„Prosím nebij-jte mě,“ zasípe.

„Ale proč ne? Baví mě to. A podívej se na mě. Vypadám snad na to, že bych tě měl poslouchat? Zvedej se a pojď dovnitř, je mi tady zima,“ na jednom podpatku se otočí. „Charlesi, ty taky,“ rozkáže, ale pak mu to dojde. Není tam. Určitě utekl. ‚No co,‘ pomyslí si.

„Ten náš hrdina utek, co?“ ušklíbne se. Ne, že by mu to bylo líto nebo že by se snad bál trestu, který by mohl dostat, když mu utekl svědek...

On totiž nepřemýšlí nad důsledky svých činů. Ani nad tím, co způsobuje ostatním. Dělá prostě to, co chce, to, co mu dělá radost. Neuvědomuje se rozdíly mezi dobrým a špatným, protože nechce. Je se svým bezvýznamným životem spokojený.

Počká, až chlapec poslechne a vejde na zahradu.

 „No, myslím, že si vystačím i s tebou, aspoň se ti budu moct víc věnovat,“ plácne ho rukou po zadku a popožene ho dopředu. „Stejně máš lepší prdel než on,“ zasměje se a dostrká chlapce ke dveřím.

Andrew se snaží zatlačit slzy. Pomůže mu Charles? Co mu udělá Louis? Zabije ho?

Proč mu vůbec tohle dělá?