Opposites Attract | 28. díl - Zlom

Ahoj, takže tu máme první díl Opposites Attract zveřejněný tady ještě dřív než na LoveBites :). Komentáře (samozřejmě i s kritikou) jsou srdečně vítány :).

Do pokoje se dostal další proud studeného vzduchu. Harry totiž zapomněl zavřít okno a přes noc se navíc ochladilo. Na tvářičce ho už poněkolikáté pošimraly kadeře, které vítr províval, a to ho probralo ze snění. Pomalu rozlepil víčka, několikrát zamrkal a promnul si spánky. Zakňoural, když si uvědomil, že mu táhne na ruce, které mu vykukují zpod peřiny, a pomalu se začal zvedat. Hovor s Louisem na Skype už byl ukončený, tak notebook jen zaklapl a líně se přesunul do koupelny, kde si opláchl obličej vlažnou vodou, vyčistil si zuby a převlékl se do tepláků a trička. Šel ustlat postel, zavřel okno a přemístil se do kuchyně, aby se najedl.

Takový typický začátek dne.

Do misky nasypal cereálie, zalil je mlékem, usedl ke stolu a zatímco jedl, přemýšlel, co bude dneska dělat. Napadlo ho, jít si třeba zaběhat. 

Oblékl se tedy do teplákové soupravy, do kapsy hodil mobil, klíče a peněženku. V kuchyni se ještě napil sklenice vody a vyšel ven.

 ---

Běhal už asi půl hodiny, nohy už únavou skoro necítil, připadalo mu, jako by snad ani nebyly jeho. Zmoženě dosedl na bíle natřenou lavičku a snažil se popadnout ztracený dech. Srdce mu tlouklo rychle, jako by mu snad chtělo vyskočit z hrudi. Z kapsy vytáhl mobil a chtěl si zahrát nějakou hru, aby se uklidnil, a pak půjde domů. Byl zabraný do nějaké skákačky a ani si nevšiml, že si vedle něj přisedla jakási žena.

Chvilku si chlapce prohlížela a pak se ho odvážila oslovit.

„Harry?“ zeptala se. Nevěděla, jak se cítit. Myslela, že ho už nikdy neuvidí. Byla dojatá.

Chlapec leknutím nadskočil a otočil se směrem k ní. Když ji jen slyšel, nedocházelo mu, kdo to je, ale teď ji poznal. Až moc známá tvář. Mobil mu šokem málem vypadl z ruky. Instinktivně se posunul dál a začal se zvedat z lavičky. „Počkej, Harry,“ zoufale se ho snažila zastavit.

Harrymu hrdlo stahoval strach. To běhání nebyl dobrý nápad. Nemusel ji vůbec potkat. Byl v koncích, nedokázal tomu člověku vzdorovat. Zmučeným výrazem se na ni podíval a čekal, až ze sebe začne chrlit miliony omluv, jak mu zkazila život a chce, aby se vrátil domů, že se polepší. Jak spolu s jeho nevlastním otcem proplakali každou noc, jen aby se vrátil a nekonečno dalších lží. Znal ji až moc dobře. Byla pořád stejná. Pokud by ji měl popsat jen několika slovy, nenapadlo by ho nic jiného, než proradná svině. Nevěděl ale, že tentokrát se v ní mýlí. Ano, opravdu mu začala vykládat skoro všechno, co čekával, ale neměl ani tušení o tom, že tentokrát nelže.

Jeho nevlastní matka vážně trávila dny tím, že přemýšlela. Opravdu přemýšlela. Vše si přehrávala od začátku a snažila se najít chybu. A vždy došla ke stejnému závěru – mohla za to ona. Anne jí vždycky varovala, že ten muž, co s ním chystá svatbu, není dobrý člověk. Ale ona byla zaslepena láskou a vzala si ho. Kdyby se ta svatba nekonala, Harryho rodiče by nenabourali. Nedostala by ho do péče a všechno ostatní už by se prostě nestalo. Harryho život by měl úplně jiné pokračovaní. Veselejší pokračování.

Vylévala si před ním srdce, ale s ním to ani nehnulo. Nedokázal myslet na nic hezkého, vše, co vypustila z úst, mu jen připomínalo hnusné lži.

„Já vím, že už mě nechceš ani vidět. A tak než se rozloučíme, chtěla bych ti jen říct o dědictví, co ti rodiče přenechali. Máš zřízené konto s penězi. Je to hodně, hodně peněz, Harry. Skoro půl milionu liber. Pokud bys počkal u banky, přinesu všechny papíry, vyřídíme to a za tímhle vším uděláme tlustou čáru. Prostě konec, už se nikdy neuvidíme, to ti slíbím.“

Harrymu se při zmínce o rodičích z očí spustily slzy. Poprvé za celou tu dobu promluvil: „Počkám tam.“ Zaskočilo ho to. Rodiče. Peníze. Konec. Nedokázal si to dát dokupy. Všechno ho mátlo. Vlastně ani nedokázal rozumně přemýšlet. Nic mu nedávalo smysl, měl pocit, že se na místě složí. Prostě se vydal k bance.

 ---

Z nohou skopnul boty a o botník opřel kufřík s veškerým svým dědictvím. Tvář mu neustále máčely slzy, bylo to pro něj hodně těžké. Odebral se do obýváku, kde si sedl na pohovku. Nohy si přitáhl ke hrudi a začal hlasitě vzlykat. Bylo toho na něj moc. Ani si pořádně neuvědomoval, co se to právě stalo. Upřel svůj pohled na neexistující bod na zdi a nevědomky se uklidňoval. Byl úplně mimo, ale zpátky do reality ho přivedlo vyzvánění. Sáhl do kapsy pro mobil a potvrdil přijetí hovoru.

„Ahoj Harry!“ ozvalo se z reproduktoru.

„Lo-ou,“ kníkl a musel si odkašlat, hlas ho nechtěl poslouchat.

„Tak co? Doufám, že jsi po obědě,“ ptal se nadšeně modroočko.

„Jo, jasně že jsem jedl,“ snažil se znít přesvědčivě.

„A co sis dal?“ Tak tahle otázka ho zaskočila, teď nebyl schopný vymyslet nějaké jídlo.

„Měl jsem...uh...“ přemýšlel nahlas.

„Takže jsi nejedl. Zlato, stalo se něco?“ zeptal se starostlivě. Něco mu říkalo, že je něco v nepořádku.

„Ne, samozřejmě že ne. Všechno je v pohodě,“ odpověděl naštvaně. Začínal se v něm hromadit vztek.

„Hazz,“ chtěl pokračovat, ale Harry ho nenechal.

„Vážně,“ snažil se ho přesvědčit.

„Vážně ti nevěřím, Harry. Hodláš ze mě dělat hlupáka?“ trochu zvýšil hlas, ale ne moc, nechtěl chlapce na druhé straně vyděsit.

„Hele víš co? I kdyby se něco stalo, nemusí tě to zajímat. Je to můj život a ne tvůj. Může ti bejt ukradený, co se mi stane, protože se to stane MĚ a ne TOBĚ, takže se laskavě přestaň starat. Stejně jsi se mnou jenom z lítosti, kdybych měl normální život, ani bys o mě nezavadil pohledem.“ Po tom, co tohle vypustil z úst, se lekl sám sebe a hovor ihned ukončil. Cítil se ještě hůř než předtím. Právě si na Louisovi vybil vztek. Kdo ví, co si teď o něm myslí? Zůstal jen tak sedět jako ubohá hromádka neštěstí. Louis mu opakovaně volal, chtěl s ním mluvit, měl o něj starost, ale on to ignoroval. Bál se hovor přijmout, už ani nevěděl, jestli dokáže ovládat sám sebe.

Měl to být konec všeho špatného. Má být šťastný. Tak proč není? Zoufale se rozutíkal do koupelny, kde se mu roztřesenýma rukama povedlo otevřít šuplík. Uchopil krabičku s žiletkami, bez váhání jednu vytáhl a ostrou hranou přejel přes svoje zápěstí...