Louis teď ležel na posteli zalehlý Harryho tělem a na jeho tvář kapala
voda z kudrnatých vlasů. Jejich obličeje nedělila více než 10ti
centimetrová vzdálenost, a tak oba
cítili dech toho druhého. Byla to celkem zvláštní situace, sice se cítili
úžasně, ale pochybovali, že by to, co cítí, mohl cítit i ten druhý. Konečně
zelenooký chlapec popadl polštář, posadil se na Louovo nohy a začal ho mlátit.
Pak se i jemu povedl vzít polštář, a tak jej vymrštil po Harrym. Začali po sobě
všelijak lézt, sápat se po sobě, tahali se za vlasy, lechtali se, mlátili se
polštáři a celé to doprovázel hlasitý smích.
„Fajn, fajn! Vzdávám se, už přestaň!“ svíjel se pod Louim Harry. Když
to dořekl, starší chlapec na chvíli přestal, až si mladší opravdu myslel, že je
konec.
„Ani za nic!“ nesouhlasně zavrtěl hlavou chlapec s kratšími vlasy
a znovu se na svého kamaráda vrhl.
„P-pro-prosím!“ skučel, rozhazoval rukama a nohama do stran, ale co mu
to bylo platné. Věděl, že je marné soupeřit o nadvládu, druhého chlapce
očividně bavilo mladšího mučit. Nakonec ale dostal zvláštní nápad. Nevěděl,
jestli je dobrý a nevěděl, jak to dopadne, ale věděl, že když to neudělá teď,
tak pak třeba nebude mít příležitost a hlavně si to bude vyčítat. A navíc, něco
jako bonus, už nebude ‚obětí‘. Počkal, až se k němu starší chlapec znovu
přiblížil a pak se mu nečekaně a bleskurychle přisál na rty. Nechával své oči
otevřené a sledoval tak reakci políbeného. V jeho kukadlech viděl, že je
překvapený a šokovaný, ale necítil odpor, naopak, Louis zavřel oči a začal
spolupracovat. Jazykem se začal dobývat do úst kudrnáče, který mu to však zatím
nedovolil, zato celé jeho tělo zaplavil příjemný brnivý pocit. Konečně se odvážil
zavřít oči také a oba stále pokračovali ve vyměňování si sladkých polibků a
užívali si jemných rtů druhého chlapce. Harry se konečně rozhodl, pustit si ho
blíž a mezi plnými rty udělal úzkou mezírku, kterou hned proplul mrštný jazyk
staršího. Nepopsatelný pocit, který teď ovládal Harryho, se jen znásobil a
cítil se, jako by jeho tělo mělo každou chvíli vybouchnout. Jeho ruce
zabloudily na záda Loua a přitáhly jej blíže. I ten právě prožíval nepopsatelný
pocit. Dvě mladá těla teď byla v těsné blízkosti a chlapci si propletli
prsty na rukou. Jejich jazyky se vzájemně poznávaly a otíraly se o sebe. Vydrželi
do té doby, než jim došel kyslík.
„Harry, co-co to děláme?“ vyděšeně se zeptal Louis. Není pravdou, že
by se mi to nelíbilo, ale nikdy by ho nenapadlo, že by tohohle byl Harry
schopný.
„Promiň,“ zatvářil se provinile. „Strašně se om-omlouvám,“začal trochu
koktat. „Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že by se ti to líbilo.“ zamumlal a
díky tomu, že se mu začal klepat ret, to skoro vypadalo, že se rozbrečí. Ale to
bylo spíš strachem a pocitem viny.
„Počkej, neřekl jsem, že se mi to nelíbí,“ Harry zbystřel.
„Jenom...zaskočil jsi mě...já tohle chtěl udělat od doby, co jsem tě viděl
sedět na tý lavičce, i když jsem si to nechtěl přiznat. Ale ty jsi...takový
nevinný. A bál jsem se, že bych tě tak ztratil nebo vyděsil. A už bych tě nikdy
neuviděl. Hlavně po tom, co jsem se o tobě dozvěděl všechno. Proto jsem to
neudělal...nemohl jsem ti to udělat, protože jsem nevěděl, jak bys to přijal.
Bál jsem se, hrozně moc, i přesto, jak moc jsem si přál tě políbit. Možná bych
to udělal až za nějakou dobu. Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal tím, žes
tohle udělal.“
„A tohle je zároveň odpověď na to, proč jsi na mě tak hodný a děláš
pro mě tohle všechno? Nechceš mě ztratit?“ zeptal se trochu nechápavě.
„Myslím, že to je přesně ono,“ odvážil se vyjukaného klučinu pod sebou
pohladit po tváři.
Žádné komentáře:
Okomentovat