Středně vysoký chlapec s hnědými vlasy sčesanými do patky právě
prošel dveřmi z nahrávacího studia, kde pracoval na novém albu. Před ním a
za ním šli v součtu 4 muži, kteří měli na starosti, aby se mu nic nestalo. Proházeli
uličkou ohraničenou závorami, které bránily fanynkám v jakémkoliv kontaktu
s jejich idolem, kterého nadevše milovaly. Mával na ně, usmíval se, ale
neměl náladu na podpisy a focení se, proto to tentokrát vynechal. Je až
udivující, že mu sláva nestoupla do hlavy. Je naprosto vyrovnaný, má své
názory, svůj styl a nebojí se ho prosadit. Jen někdy dokáže být až moc...moc
vlezlý a neohrabaný. Jeden z mužů otevřel dveře jeho luxusní limuzíny, do
které nasedl, a dveře za ním se opět zavřely. Rozvalil se na sedačku a pak se
vozidlo dalo do pohybu. Dovezlo ho až do bezpečí domova.
„Díky za odvoz,“ řekl mile směrem k řidiči a vešel k sobě do
domu. Zamířil do koupelny a pustil vodu do vany. Mezitím, co tekla voda, zašel
do kuchyně a z lednice vytáhl plechovku coly, kterou pil, zatímco své tělo
vysvobozoval z tmavě modrých džínů, bílého trička, béžového svetru a
luxusního spodního prádla. Vše kopnul do rohu místnosti s tím, že to pak
dá vyprat. V jedné ruce držel již prázdnou plechovku, kterou po cestě do
koupelny vyhodil a pak se konečně mohl ponořit do horké vany.
„Ahhh,“ zavrněl spokojeně, když jeho tělo obklopila voda s nadýchanou
příjemné vonící pěnou na hladině. Ve vaně strávil asi půl hodiny a pak se
rozhodl, že si zajde do blízkého obchodního centra pro nějaké nové oblečení.
Vynořil se z vody a utřel se. Vyndal čisté prádlo, oblékl se a vydal se na
cestu. Samozřejmě, že si ho vyfotilo několik lidí, ale on to neřešil. Za ten
rok a půl, co je na scéně, si dokázal zvyknout na leccos a nevadilo mu to. Po
chvíli se ocitl ve spleti chodeb, kterými proudily davy lidí. Postupně prošel
všechny obchody a v každém něco koupil, od kosmetiky, přes oblečení až po elektroniku.
Často nakupoval i věci, které pak nepoužíval. Nakonec se zastavil
V McDonalds, kde si koupil nějaké občerstvení a šel si sednout jednu
z laviček před východem. Položil své tašky vedle sebe a začal se cpát
hranolkami a hamburgerem. Když chtěl vyhodit kelímek od coly, kterou pil
mimochodem skoro pořád, všiml si kluka, který na něj pořád zíral. Seděl kus od
něj, a když se na něj Louis podíval, uhnul pohledem a dál sledoval lidi kolem.
Očividně neměl domov, vedle sebe měl obrácenou čepici, na jejíž dně bylo
několik drobných mincí v hodnotě možná tak 5 liber a nejspíš ani to ne.
Louis se na něj znovu podíval. Tomu klukovi mohlo být sotva 18. I když měl
Louis několik much, vždycky měl pochopení pro lidi bez domova, bylo mu jich
líto. Utřel si rukou pusu a zamířil si to k němu. Sedl si vedle.
„Ahoj,“ usmál se, ale odpovědi na pozdrav se mu nedostalo. Chlapec se
na něj jen nechápavě podíval, asi nebyl zvyklý, že by si k němu jen tak
někdo sedl a začal s ním mluvit. Zvlášť někdo tak slavný a někdo, koho
obdivoval. Louis hrábl do čepice a vzal do hrsti všechny drobné, co tam byly.
Kluk oděný v tmavě modrém tričku a červených teplácích se na něj vyděšeně
podíval, vždyť to byly jediné peníze, co měl.
„C-co to děláš? Tohle je všechno co mám,“ řekl smutně. Byl slabý,
neměl nic a měl pocit, že i o to nic ho teď chtějí připravit.
Žádné komentáře:
Okomentovat