33. díl | Oba ví, co se dneska stane...

Zdravím, zdravím! ^^

Tak co, užili jste si Vánoce? Dostali jste to, co jste chtěli? ☺

Máme tu 'povánoční' díl, možná i poslední v tomhle roce, to se ještě uvidí...

Chtěla bych vám znovu poděkovat za hodnocení a komentáře tady na blogu ◕ ‿ ◕ 

A všimla jsem si, že se na LB nějak přestává líbit, tak bych se chtěla zeptat vás, co změnit? Styl psaní? Děj? 

Fajn, vím, že děj nijak záživný není... ale počítám, že kolem 40. dílu stejně bude konec, tak ani do té doby se toho tolik nestane...

Poradíte, prosím? Opravdu bych kritiku ocenila, protože vážně nevím 

┒(╯_╰)┎

Tak snad si užijete čtení, pa

xx.

Plamínky svíček rozmístěných v ložnici vytvářely příjemnou, romantickou atmosféru.

Místnosti dominovala veliká postel, na které se chlapci zrovna mazlili; Harry měl hlavu položenou na Louisově hrudi, nechával si přitom konečky prstů hladit pořezanou ruku. Už se mu trochu zahojila, ale je jasné, že jizvy mu budou to, jak si ošklivě ublížil, připomínat ještě hodně dlouho. Louis ho občas nakrmí jahodou se šlehačkou – mají vedle sebe mísu s jahodami a šlehačku ve spreji, milují to.

Občas si vymění polibky, některé jsou jen krátké, některé delší, ale na tom vůbec nezáleží.

„Nemáš žízeň?“ optal se Louis.

„Docela jo,“ usmál se Harry.

„A co si dáš?“

„Asi... horkou čokoládu,“ zvedl se, aby nemluvil spíše s Louisovým bříškem, než s Louisem.

„Ta moc žízeň nezažene,“ zasmál se Lou.

„Nevadí, ale stejně mám na ni chuť,“ začal se zvedat, asi mu nedošlo, že mu chce pití připravit Louis.

„Ťunťo,“ pohladil ho v kudrlinkách a naznačil mu, aby počkal. „Máš jí v tašce?“ zeptal se, když opouštěl místnost.

„Jojo, v boční někde na dně!“ zavolal na svého přítele a zase si lehl. Už už chtěl zavřít oči, ale vtom si vzpomněl, že neřekl ve které boční kapse... a jestli podívá nejdřív do pravé...“Sakra,“ zanadával tiše.

A ještě k tomu mu řekl, že je to až dole, takže Louis všechno prohledá...

Srdíčko mu začalo rychle tlouct, bylo by hrozně trapné, kdyby to, co tam má, jeho přítel našel. Začal si nervózně hrát s prsty a svými náramky, už chtěl, aby Louis přišel a on se mohl ujistit, že se tam nepodíval... a nebo zase naopak, aby se jeho příchod oddaloval. Vždyť ani neví, co by mu řekl!

Netušil, co dělat, počkat tady nebo jít za ním? Zeptat se, jestli se podíval do obou bočních kapes nebo to prostě nechat být? Už začínal být zoufalý.

To bude trapas, povzdechl si a otočil se směrem pryč od dveří, takhle nervózní snad nikdy nebyl.

„Jedna horká čokoláda pro moje zlatíčko!“ ozvalo se vesele ode dveří. Louis držel v jedné ruce horký hrníček, ze kterého se linula čokoládová vůně a druhou schovával za zády.

Byl rád, že se zrovna Harry nedíval, nechtěl, aby hned věděl, že u něj našel lubrikant, ale myslel si, že bude lepší, když bude po ruce u nich v ložnici, než u Harryho v tašce.

Jen ještě netušil, že ho použijí tak brzo...

Lahvičku rychle schoval pod noční stolek a moment na to se Harry otočil, aby si hrneček převzal.

„Hmm, díky, takový servis,“ usmál se a usrkl, mezitím za ním na postel přilezl Louis a věnoval mu pusinku na tvář. „Trvalo ti, než jsi to našel?“ zeptal se, trochu nervózně a znovu se napil, aby svou nejistotu skryl.

„Nevěděl jsem, kterou boční kapsu jsi myslel, ale nakonec jo, našel,“ odpověděl, poněkud jinak, než chtěl. Mluvil dřív, než myslel. A byl za to na sebe naštvaný, nejradši by si nafackoval, protože viděl, jak Harry znervózněl ještě víc, než předtím.

Zelenoočko se zakuckal, hrníček položil na zem vedle postele a snažil se popadnout dech, protože se rozkašlal.

„V pořádku?“ optal se a lehce ho poplácal po zádech Louis.

„Jak se to vezme,“ řekl tiše a sklopil pohled dolů. Pořád se ošíval, jak mu bylo nepohodlně, a vyčítal si, že vůbec něco kupoval.

Cítil se mizerně.

„Hazz?“ něžně ho oslovil Louis a rukou zvedl jeho obličej, aby se díval na něj. „Je to v pořádku,“ povzbudivě se usmál a pohladil ho po ruce sevřeně do pěstičky. „Vždyť je to lidský,“ políbil ho na rty.

„Ale stejně...“

„Není za co se stydět. Je to jen mezi námi,“ ukonejšil ho Louis a zase si lehli tak, jak leželi předtím. Harry se zaposlouchal do Louisova vyprávění z koncertů a taky dostal slíbeno, že až půjde Louis nahrávat další písničky na album, může jít s ním.

Na celou tu záležitost úplně zapomněl, a to bylo dobře.

Jediné, co se během hodiny změnilo, byla atmosféra. Předtím byla romantická, ale teď ve vzduchu viselo i něco zvláštního, něco jako nervozita, ale taková hezká.

Připomínalo to takovou tu vánoční atmosféru... aspoň trochu. Oba moc dobře věděli, co se dneska stane...

A když se prostě dlouze políbili, věděli, že to je začátek. U líbání to zůstalo na nějakou dobu, vypadalo to, že je čeká dlouhá předehra, ale těšili se na to.

Společně se posadili a postupně začali zapojovat i ruce, kterými se prozatím jen drželi blíž u sebe. Mezi polibky si vyměňovali oddané pohledy na znamení, že tu jsou jeden pro druhého a všechno je v pořádku.

Mladší se nechal povalit na záda a nechal staršího, aby rukou zabloudil pod jeho mikinu a tričko, přitom měl ruce zabořené v jeho vlasech, po chvilce se jejich role prohodily a nahoru se dostal Harry. Louis měl odhalenější krk, než on, tak mu na něj mohl věnovat několik pusinek.

Převalili se na bok tak, aby se na sebe dívali a začali se vzájemně hladit na bříšku, zadečku, na zádech, prostě všude kde jim to oblečení umožňovalo.

Polibky začínaly být kratší, dech se jim o něco zrychlil a najednou začínalo být v pokoji až moc horko.