32. díl | Víš, že ty jsi moje beruška...

Tak jsem vám slíbila dva díly do Vánoc, takže tu máme ten druhý （⌒▽⌒）.

Trochu jsem přeskočila v čase, snad nevadí ◕ ‿ ◕❀. 

No a konečně můžu radostně oznámit, že příště to konečně přijde... (˘⌣˘). 

Fajn, vím, že jsem s tím otravná.. :D

Tak si prostě užijte čtení, snad vás tahle část nezklame

ヅ

Díky za všechno (a málo toho opravdu není)

xx. ღ

Larry Christmas and HarryLou year! 

(◑‿◐)

11 dní, 11 nocí. 11 pohovorů se Samem, nespočet otázek. 11 snídaní, 11 obědů a 11 večeří.

A teď už sedí v autě na cestě za svým miláčkem. Tak moc se těšil, až se uvidí a konečně se mu to splní. Jediné, co mu vrtá hlavou je to, kam vůbec jede. Zkoušel to „vydolovat“ z Nialla, který vůz řídil, ale ten, ačkoliv ho lákalo to prozradit, mu neřekl vůbec nic.

Cesta trvala už přes 3 hodiny, možná to bylo tím, že nějakou dobu uvízli v koloně, ale přesto jeli opravdu dlouho. Chvilku ho napadlo, že by ho Louis pozval k němu domů, protože jeli směrem na Doncaster, ale jakmile minuli ceduli oznamující konec města, bylo mu jasné, že tam tedy nejede. Zavřel oči a na chvilku usnul. Neuteklo ani tři čtvrtě hodiny a byli na místě.

Kudrnáč rozlepil víčka a chvilku se rozkoukával po autě. Nakonec mu došlo, že jsou nejspíš na místě, protože zezadu slyšel šramot, jak Niall nejspíš vyndával jeho zavazadla. Odpoutal bezpečnostní pásy a vystoupil z vozu, dveře za sebou nechal otevřené, vedle na sedačce totiž byla přepravní bedna s malým kotětem, tak aby se pro ni pak vrátil.

Rozhlédl se kolem a chvíli zapomněl, jak se zavírá pusa...

Všude klid, slyšet bylo jen šum lesa a zpěv ptáků, před ním se rozprostíralo veliké jezero, a když se otočil, uviděl malou dřevěnou chatku, co byla už na první pohled útulná.

„Louis doufal, že se ti to bude líbit. Byl z toho docela nervózní, říkal, že neví, jestli máš taková místa rád,“ přišel k němu zezadu blonďák.

„Mám. A nemůžu uvěřit, že nám pronajal chatu,“ usmál se fascinovaně Harry. „Kde vůbec jsme?“

„Leeds, je to asi čtyřicet minut cesty autem od Doncasteru,“ ujasnil mu Niall a poodešel, aby vytáhl z kufru další cestovní tašku, zároveň to bylo ale takové vyhnutí se tomu, že by řekl Harrymu o tom, že chata je už jen jejich a ne pouze pronajatá.

„A Louis je...?“

„Za chvíli by měl přijet, volal, když jsi spal, že už je skoro tady,“ usmál se a zabouchl kufr. Ještě vzal bednu se spícím klubíčkem a donesl ji Harrymu, který stále obdivoval tu krásu.

„Je to tady nádherný,“ vydechl a posadil se na kámen, aby měl hezký výhled na jezero.

„Máš pravdu. Docela vám to závidím, taky bych bral takovou dovolenou,“ vyndal kotě s bedničky a vzal si jej do náruče.

„Počkej, dej ho radši zpátky, aby neuteklo!“ vykvíkl Harry, jakmile to uviděl.

„Neboj, tak ho chytím. A podívej se, vždyť sotva kouká, napůl spí, stejně neuteče,“ uklidnil ho a sedl si vedle. „Můžu počkat, dokud nepřijede Lou?“ zeptal se po chvíli.

„Jasně, mě tu nevadíš,“ usmál se kudrnáč. Seděli tam asi pět minut, občas prohodili pár slov.

Najednou Harry uslyšel, jak přijíždí auto a skoro až nelidskou rychlostí se zvedl. Niall bílého chlupáče schoval do bedny a šel odnášet chlapcovo věci do chaty, radši nechal kluky, ať se přivítají.

Louis střelhbitě vystoupil z auta, rozeběhl se k Harrymu a bez přemýšlení si ho stáhl do pevného objetí.

Bylo to celé tak rychlé.

„Lou... konečně... broučku,“ šeptal mu u ucha zelenoočko. Tělem se mu rozléval úžasný pocit štěstí, vždyť... po takové době ho měl u sebe.

Louis téměř až hrubě, ač nechtěně, uchopil Harryho tvář do dlaní a políbil ho na rty, přitom se nechal objímat, hladit po zádech a cuchat si vlasy.

„Málem jsem zapomněl, jaké to je.“

„Co?“  

„Líbat tě,“ začervenal se Louis a znovu si přivlastnil zelenoočkovy rty. Líbali se dlouho, nevědomky se přesouvali k chatě, nakonec zůstali opření o zábradlí verandy, ale ani to je nedokázalo přimět přestat. Prostě se chtěli přivítat, tak se objímali a obdarovávali se vzájemnými polibky.

Trvalo to nějakou dobu, než se od sebe s hlasitým mlasknutím oddělili a konečně si začali všímat Nialla, který čekal, až se s nimi rozloučí.

„Tak si to tu užijte,“ usmál se na ně a ještě se naposledy podíval na jejich spojené ruce. Bylo to roztomilé.

„Díky,“ zavolal ještě Louis, a aniž by se nadáli, Niall už zase odjížděl.

„Mohli jsme ho pozvat aspoň na kafe, teď zase pojede celou cestu domů sám. Nechceš ho ještě zastavit?“ zeptal se Harry. Modroočko se tedy ještě rozeběhl za autem s úmyslem ho zastavit, což se mu naštěstí povedlo.

„Hm?“ stáhl blonďák okýnko.

„No, říkali jsme si, jestli nechceš chvíli zůstat, pojedeš zase tu dálku zpátky, tak jestli si nechceš předtím ještě odpočinout,“

„Ne, to je v pohodě, nechci vás tu rušit, vždyť jste se tak dlouho neviděli.“

„Aspoň na chvíli, Ni,“ přemlouval ho. Dokonce ho oslovil přezdívkou, kterou používal jen v nejkrajnějších případech.

„A tak... jestli vám tu nebudu vadit,“ uculil se.

„Jasně že ne!“

Niall tedy vypnul motor, rozhodl se pozvání přijmout. Všichni vešli do chaty, Harry se stále držel Louiho ruky a nemohl se přestat usmívat. V chatce byla cítit taková ta romantická atmosféra; malé poskromnu zařízené místnůstky, v ložnici měli veliký krb, co se oběma hned zalíbil - těšili se, až si ho večer zapálí a budou ve své blízkosti pozorovat tančící plameny; všechno vonělo čerstvým dřevem, chata totiž nebyla stará, Louis našel nabídku na úplně nově postavenou a bez váhání ji koupil.

„Škoda, že tu budeme jen na jeden víkend,“ trochu zesmutněl Harry, když si všichni sedli na sedačku v napůl proskleném obýváku. V ruce držel koťátko, které mu žužlalo palec, lehl si podél na sedačku a hlavu si položil na Louisův klín.

„Původně jsem plánoval víkend v chatě u jezera, jen úplně jinde.“

„Ale?“ zeptal se, hladíc zvířátko.

„Našel jsem zajímavou nabídku na tuhle chatku. Postavili ji jen před pár měsíci a nabízeli ji k prodeji. Tak jsem si říkal, že ji koupím,“ začal si hrát s chlapcovými kudrlinkami.

Zelenoočko se hned vymrštil do sedu. Třebaže se snažil sebevíc, tiše se rozplakal. Tedy ne úplně, jenom se mu v očích začaly lesknout slzičky, jež mu stejně nezabránily v úsměvu.

„Uvařím si to kafe, dá si někdo?“ zeptal se Niall, zvedajíc se z gauče.

„Tak mi teda udělej, prosím,“ poprosil modrooký a začal se sunout k Harrymu. „Sluníčko,“ šeptl a přitulil si ho k sobě.

„Když ty zařizuješ všechno, taky bych chtěl pro tebe něco udělat.“

„Stačíš mi ty,“ políbil ho na nos a vzal od něj malé koťátko. „Už jsi ho pojmenoval?“

Harry jen záporně zakýval hlavou. „Chtěl jsem počkat na tebe.“

„Tak pak něco vymyslíme,“ usmál se a začal si kotě pořádně prohlížet. „Je roztomilý,“ řekl nakonec.

„Víc než já?“

„Asi bych o tom musel přemýšlet...“ zatvářil se vážně Louis. Zelenoočko si založil ruce na prsou, našpulil rty a otočil se pryč. „No táák,“ zasmál se starší, pustil kočičku na zem a objal svého přítele zezadu. „Víš, že ty jsi moje beruška,“ zabořil obličej do jeho vlasů a nasál jejich vůni.

„Jsem tvoje beruška?“ na Harryho tváři se objevil úsměv.

Beruška.

„Beruška. A jen moje,“ vzal jeho ruce do dlaní a začal si s nimi hrát. Převalil chlapce pod sebe a začal se s ním mazlit. Oba nic jiného nechtěli a ani fakt, že je u nich Niall je nemohl zastavit.