30. díl | Bowling

Wow, opravdu je to tady ƪ(ړײ)ƪ.

30., kulatý díl (✿◠‿◠). Upřímně jsem nikdy nečekala, že bych to s touhle povídkou dotáhla až takhle daleko (๑'⌣'๑).

Ani nevím, jak vám dostatečně poděkovat (っ╯_╰).

Navíc jsem si všimla, že za sebou máme další stovku návštěv (~‾▿‾)~.

Jak vám můžu za to všechno dostatečně poděkovat? Co byste chtěli? (з´⌣`ε) Pořád píšu jen samé děkuju, ale chtěla bych vám poděkovat i jinak, jen nevím jak...

Tenhle díl je překvapivě dlouhý, nejdelší zatím, nečekala jsem, že se tak rozepíšu... 1491 slov :O.
Jen mám pocit, že bych něco měla změnit... co byste na tom změnili? 

Tak doufám, že se bude líbit, hodnocení a komentáře mě moc potěší a já vám zase moc DĚKUJU ♥.

PS: Nezapomeňte napsat, co byste chtěli jako to poděkování, prosím (ˆ▿ˆʃƪ).

Harry se již hodnou chvíli prohraboval poličkami s oblečením ve snaze najít nějaké pohodlné oblečení. Džíny se zrovna v tuhle chvíli nehodily, takže to vypadalo, že zbývají tepláky. Vyndal tedy černé, které vypadaly slušně, dalo se v nich tedy jít ven a položil je na skříňku vedle sebe. S výběrem trika to taky nejsnadnější nebylo – kdyby si vzal krátký rukáv, všichni by viděli řezance, co si způsobil a to samozřejmě nechtěl. Styděl se za ně. Dlouhý rukáv neměl, a kdyby si vzal mikinu, bylo by mu horko. Nevěděl si rady.

„Harry! Pojď sem!“ zavolal na něj najednou Liam z koupelny, kudrnáč se skoro až lekl, jak byl do přemýšlení zabraný. Poslušně šel tam, odkud hlas přicházel. Liam tam čekal usazený na vaně, vedle na pračce byl nějaký hojivý měsíčkový krém a obvaz. „Sedni si,“ přikázal mu. Šel z něj respekt. Tedy ne takový ten, co vás vyděsí, ale prostě vás přinutí poslechnout a neodmlouvat. Mladší si tedy sedl vedle a nastavil levou ruku přes sebe. Na mělkých rankách se mu již vytvářely strupy. Liam mu je začal opatrně mazat krémem. „Už jsi vůbec někdy hrál bowling, nebo dneska to bude premiéra?“ zeptal se.

Opravdu... půjdou hrát bowling. Louis totiž za Harrym poslal Sama hned, jak si dovolali a Hazz dostal několik úkolů. A jedním z nich bylo se jít odreagovat, tak se ho Liam rozhodl vzít na bowling.  

„Ne, ještě ne...ssst,“ nečekaně sykl, když Li omylem trochu zavadil nehtem o ránu.

„Promiň,“ omluvil se hned a zelenoočko jen přikývl na znamení, že se nic neděje.

Nakonec mu hnědooký chlapec ruku lehce omotal obvazem a pohladil ho po rameni.

„Tak se obleč, za chvilku půjdeme,“ usmál se.

„Děkuju,“ pípl Harry a pomalu si došel pro zbytek oblečení – klidně už mohl jít s krátkým rukávem. To, co se skrývá pod obvazem, přeci nikdo nepozná, bude to takové nehezké tajemství jeho, Liama a vlastně i Louise.

~

„Fajn, takže palec strč sem...“ začal Liam Harrymu vysvětlovat, jak držet bowlingovou kouli, „a prostředníček a prsteníček sem...“ poučoval ho dál.

„Takhle?“ zeptal se Harry, snažíc se udržet kouli v ruce tak, jak měl. Vlastně ji ale držel úplně špatně.

„Ne, počkej,“ zasmál se hnědooký, odložil bowlingovou kouli a přicupkal blíž k němu. „Neříkal jsem ukazováček,“ přidržel jeho kouli v ruce a začal mu upravovat prsty do správných otvorů. „No a je to,“ usmál se.

„A teď to tam mám prostě hodit?“

„Radši ti to ukážu,“ usmál se Li. Odstoupil dál, rozeběhl se a poslal kouli po dráze směrem k rozestavěným kuželkám. Dobře, strefil sice jen dvě, ale pro ukázku to stačilo. „Takže asi takhle nějak,“ řekl nakonec, ne moc nadšeně.

„Dobrá, dobrá, jdu na to. Můj první hod v životě,“ řekl důležitě, soustředěně semknul rty, počkal, dokud automat neupravil kuželky na svá místa, rozeběhl se podobně jako Liam a vymrštil kouli před sebe. Chvilku netrpělivě čekal, sám sobě držel pěstičky a vyskočil radostí, když najednou spadlo 5 kuželek.

„No teda! Lepší než já!“ poplácal ho po zádech Liam. Na Harryho tváři zářil úsměv od ucha k uchu, nečekal, že mu to takhle půjde už od začátku. A pomalu, ale jistě ze sebe začínal mít radost. Pokrok.

Hráli už dlouho, Harryho to nepřestávalo bavit a vždycky Liama přemlouval, aby si zaplatili další kolo. A co by dobrák Li neudělal pro svého kamaráda, navíc když na něj pokaždé udělal ty psí oči. Začínal chápat, proč Louisovi nevadilo, že Harry není holka a je to tedy první kluk, se kterým si něco začal. Byl vyjímečný.

„Hele,“ řekl směrem k zelenoočkovi a počkal, až přijde k němu. Naklonil se k jeho uchu a tiše pověděl: „Mám nápad, tamta u baru, vidíš jí?“ ukázal směrem na brunetu s odvážným tílkem, ze kterého jí div nevypadlo poprsí, a minisukní. Všiml si totiž, že po Harrym pokukuje.

„No vidím, no,“ řekl nechápavě. Snad si nemyslí, že by se mu líbila?

„Takže jí sem teď zavoláš a-„

„Myslel jsem, že víš, že na holky-„

„Kdybys mě nechal domluvit,“ přerušil ho, jako to udělal on jemu a Harry ihned zmlkl. „Zavoláš jí sem, řekneš, jestli si nechce zahrát a až se na tebe začne hodně lepit, tak jí prostě vpálíš, že jsi gay, že jsme se jenom nudili a ona byla taková nouzovka. Dokážeš si představit její výraz?“ uchechtl se svému škodolibému nápadu.

„Liameeee...“ zakňučel Harry, tomu se ten nápad zrovna nelíbil.

„Ale no táák,“ přemlouval ho starší.

„To se ale nedělá, víš, jak jí bude?“ Zakňoural znovu.

„Ok, takže asi takhle. Kdyby po tobě házela zamilovaný pohledy, tak neřeknu, ale vždyť tě tady svlíká pohledem, proč se jí nezbavit? Simtě, stejně si za hodinu najde jinýho chudáka do postele a troufám si říct, že u jednoho to nezůstane. Stejně mě už tady znervózňuje, a jestli jí nezavoláš ty, udělám to já.“ Dalo by se říct, že to byl i krůček k tomu, jak Harrymu zvednout sebevědomí.

„A proč s ní nejdeš třeba na pokoj, když tě znervózňuje, jak sem kouká?“

„Harry! Snad si nemyslíš, že jsem na takový typ holek!“ zděsil se.

„Dobrá, dobrá, dobrá,“ uvolil se nakonec mladší. Protočil očima a poodešel od Liama a podíval se na ni. Dívala se na něj chtivým pohledem, možná si myslí, že ji taky chce? „Tss, tak to sotva.“ ušklíbl se pro sebe, teda aspoň ve své mysli. Po krátké chvíli váhání jí pokynul rukou, aby přišla k nim. Okamžitě a bez rozmýšlení se zvedla na své vysoké jehly a vydala se tam.

Začal se trochu bát, možná se neměl nechat tak snadno přemluvit...

„Čau fešáku,“ vycenila na něj bílé zuby.

„Čau,“ odvětil prostě. „Dáš si s náma kolo?“ zeptal se a v tu chvíli nemyslel na nic jiného, než aby na něj přestala tak nadrženě zírat.

„Proč ne,“ rázným krokem vyrazila k zásobníku, ze kterého vytáhla kouli a Liam mezitím nastavil nové kolo. „S váma, kluci, klidně dvě,“ mrkla na oba jedním okem.

Jak se dalo čekat, asi uprostřed hry se začala k Harrymu lísat ještě víc a došlo to až k tomu, že ho zvala ven.

„Prostě nechci,“ odsekl. Ale jí se asi líbilo, že byl tak odtažitý. Liam stál vedle a pozoroval je, napjatý jak kšandy.

„Může být zábava,“ mrkla na něj.

„Nemyslím si,“ zavrtěl hlavou na nesouhlas.

„Co to takhle nejdřív zjistit?“ zvedla ruku a chtěla ho pohladit po tváři. Uskoč! Blesklo Harrymu v hlavě.

„Ani ne, nemám zájem, ale dík.“

„Umím toho víc, než si dokážeš představit!“ stála si za svým a zelenoočka už to jednoduše přestalo bavit.

„A můj přítel toho zas dokáže víc, než si dokážeš představit ty...“

„Co-“ zakoktala a málem jí zaskočila žvýkačka, co přežvykovala v puse. Ten výraz...

„Jejda, no vidíš, nikam jsme nešli a jaká je zábava!“ zasmál se a snažil se potlačit výbuch smíchu, který se nezastavitelně blížil. Liam měl pravdu, tohle za to stálo.

„Proč jsi mě sem teda volal?“ zeptala se naštvaně. Na tohle zvyklá opravdu nebyla, ještě ji takhle nikdo nikdy nedostal.

„Bowling ve dvou zrovna zábavný není no... a když tu není můj kluk, aby si zahrál tady se mnou a Liamem, tak jsme si říkali, že vypadáš, že by sis ráda zahrála. Vlastně jsi byla taková nouzovka no...“ teď už se neudržel a spolu s Liamem vybuchli v nezastavitelný záchvat smíchu. Rozzuřeně se otočila, napřímila se, aby si zachovala svou „důstojnost“, jestli se tomu tak vůbec dá říkat, a odešla ven z podniku.

„Můj přítel toho zas... zas dokáže víc, než s-si dokážeš představit ty,“ opakoval Harryho slova Liam a kuckal se u toho smíchy. Když se trošku uklidnili, rozhodli se, že radši odejdou, aby už na sebe nestrhovali tolik pozornosti. Přehodili přes sebe bundy a aniž by se přestali smát, odešli.

 

~

Harry ležel na posteli a na mobilu vyťukával SMS pro Louiho o svém dni. Usmíval se při tom a doufal, že se jeho zážitku zasměje tak, jako on.

Když zprávu zakončenou „miluju tě“ a nekonečnem pusinkujících smajlíků odeslal, položil mobil vedle sebe a doufal v brzkou odpověď. Ta přišla... Louis byl šťastný, že se Harry bavil a poslal mu navíc sladkou básničku na dobrou noc. Harry se jen roztomile usmál a zavřel oči.

Začal o sobě přemýšlet. Splnil se mu jeden z největších snů... nejen, že potkal svého idola, ale dokonce s ním navázal krásný vztah. Nechal si pomoci, odpoutal se od minulosti. Má všechno, co kdy chtěl. Možná si to měl uvědomit dřív, ale lepší později, než nikdy. V hlavě si začal přemítat vzpomínky s Louisem.

Jak se potkali. Jejich první polibek. První mazlení v posteli. Snídaně do postele. Běhání po domě. Záchvaty smíchu. Spálené večeře. Rozbité nádobí. Zapatlané koberce. Oční kontakty. Harryho slabé chvilky. Objetí. Sledování romantických filmů. To, jak se Louisovi tenkrát udělalo špatně.

Prostě všechno, co spolu dosud zažili. A těšil se, až se dostanou ještě o krůček dál. Až to jednou nezůstane jen u mazlení a oni se spolu pomilují. Nevěděl, proč ho to napadlo zrovna teď, přestože ho to trošku zlobilo, ještě víc se usmál a po tváři mu sklouzla slzička štěstí.